Saturejka horská (Satureja montana) je vytrvalý, u báze dřevnatějící polokeř z čeledi hluchavkovitých. Roste na suchých vápencových svazích jižní Evropy, od severozápadního Balkánu přes Středomoří až po Turecko a Libanon. Od jednoleté saturejky zahradní se liší dvěma věcmi: na stanovišti vydrží řadu let a chutná znatelně ostřeji, drsněji, s výraznější pepřovou notou. V hlavní silici převažuje karvakrol, tedy stejná složka, která dává palčivost oreganu a některým tymiánům.
Habitus je nízký, hustý a rozkladitý. Větvičky jsou čtyřhranné, poléhavé až vystoupavé, ve spodní části zdřevnatělé, výše bylinné. Listy vyrůstají vstřícně, jsou úzce kopinaté až čárkovité, zpravidla deset až třicet milimetrů dlouhé a dva až pět milimetrů široké, kožovité, tmavě zelené a lesklé, po okraji jemně brvité; po rozemnutí voní kořenitě, s tóny tymiánu, majoránky a chladivého mentolu. Květy jsou drobné, dvoupyské, bílé, narůžovělé nebo světle fialové a sedí v lichopřeslenech v paždí listů v horní části letorostů. Ve Středomoří rozkvétá od června, ve střední Evropě zhruba o měsíc později, takže hlavní květní fáze připadá na červenec až říjen. Kvetoucí keřík patří k vydatným zdrojům nektaru pro včely a čmeláky. Plodem jsou nenápadné tvrdky.
Sezónní průběh vychází z toho, že rostlina je stálezelená až polostálezelená. Na jaře obráží ze zdřevnatělé báze i z loňských výhonů, v květnu a červnu rychle přirůstá a právě těsně před rozkvětem má nejvyšší obsah silice — proto se pro sušení sklízí v této fázi, ne až v plném květu. Po odkvětu porost dřevnatí a chuť listů se stává hrubší. Přes mírnou zimu keřík zůstává olistěný, po holomrazech a v exponovaných polohách část listů opadá a konce výhonů namrzají.
Stanoviště vyžaduje plné slunce, orientačně alespoň šest hodin přímého osvitu denně; v polostínu se trs rozkládá, méně kvete a aroma slábne. Půda má být propustná, spíše chudší, kamenitá nebo písčitá, s neutrální až zásaditou reakcí — vápnité podloží odpovídá přirozenému stanovišti. Po zakořenění dobře snáší sucho a přehřáté partie u zdí a dlažby. Kritické je naopak zimní mokro v těžké ulehlé půdě, které bývá častější příčinou úhynu než samotný mráz; v propustném substrátu je rostlina spolehlivě vytrvalá, běžně se uvádí zóna 5, v suchu i více.
Konečná velikost je malá: keřík dorůstá deseti až čtyřiceti centimetrů, výjimečně až sedmdesáti, a v šířce se rozkládá zhruba na třicet až pětačtyřicet centimetrů. Roste pomalu a tvar drží několik let, po čtyřech až pěti sezonách však spodek prořídne a dřevnatí, takže se porost obnovuje zmlazením nebo novými sazenicemi z letních řízků.
V zahradě se uplatní v bylinkovém záhonu, ve skalce, na suché zídce, ve štěrkovém záhonu i jako nízká obruba podél cestiček, kde se o listy zavadí a uvolní vůni. Vyhovuje jí i nádoba s propustným substrátem postavená na slunné terase. V kuchyni je saturejka horská klasickým kořením k fazolím a luštěninám, k pečenému a grilovanému masu, k bramborám, klobásám a nakládané zelenině; vaří se s ní déle než s jemnějšími bylinkami, protože vydrží tepelnou úpravu. Sušená si drží aroma přes celou zimu. Ve výsadbě se dobře snáší s levandulí, šalvějí a tymiánem, které mají stejné nároky na slunce a propustnou půdu, takže se všechny dají sázet do jednoho záhonu bez kompromisů v zálivce. Sklizeň probíhá průběžně od června a pravidelné stříhání konců výhonů trs zahušťuje a udržuje kompaktní; ponechaný bez zásahu se rozevírá a uprostřed prořídne. Chuť je natolik výrazná, že menší dávka nahradí větší množství jednoleté saturejky zahradní.
Rodové jméno Satureja je latinské a v Římě označovalo koření užívané už v antické kuchyni; české pojmenování saturejka je jeho přímou obdobou. Přívlastek montana odkazuje na horské a skalnaté polohy, kde druh v jižní Evropě roste. Ve střední Evropě se dlouho pěstovala hlavně jednoletá saturejka zahradní, protože rychle nasadí nať a snadno se pěstuje z osiva; horská verze se rozšířila později, když se ukázalo, že v propustné půdě přezimuje a poskytuje čerstvé listy prakticky po celý rok. V Provence patří mezi byliny směsi herbes de Provence a v balkánské kuchyni provází fazolové pokrmy. Silice získávaná z natě se využívá i mimo kuchyni, obchodně však jde o okrajovou komoditu.