Šanta kočičí 'Neptune' (Nepeta faassenii 'Neptune') je nízká vytrvalá trvalka z čeledi hluchavkovitých, vyšlechtěná jako kompaktní a pevně rostoucí protiklad běžných zahradních šant. Odrůda se v nabídce objevuje pod jménem 'Neptune', v botanické literatuře a u části školek je vedena jako Nepeta kubanica; množí se pod kódovým označením 'Bokratune' a je chráněna odrůdovými právy. Od starších šant se liší třemi věcmi: velikostí květů, hustotou trsu a tím, že nepoléhá.
Rostlina tvoří hustý, pravidelně polokulovitý trs čtyřhranných, vzpřímených a pevných lodyh. Listy jsou vstřícné, vejčité se špičatým koncem, na okraji vroubkované, svěže zelené až šedozelené, výrazně větší než u drobnolistých šant. Po rozemnutí voní silně bylinně a mentolově; sušené listy se dají použít na čaj. Aromatická silice je také důvodem, proč rostlinu vyhledávají kočky.
Květenství tvoří přeslen za přeslenem drobných pyskatých kvítků nahloučených v horní části lodyh. Barva je sytě fialovomodrá, jednotlivé květy jsou znatelně větší než u odrůd typu 'Walker's Low' a v masě působí sytěji. Kvetení začíná koncem května nebo v červnu, hlavní vlna vrcholí v červnu a červenci, a po sestřihu odkvetlých lodyh rostlina spolehlivě nasazuje druhou vlnu, která vydrží do září. Květy patří k nejnavštěvovanějším trvalkám pro včely, čmeláky a motýly. Zvěř ani zajíci šantu kvůli aromatu neokusují. Listy netrpí padlím ani skvrnitostmi, které starší šanty na konci léta často znehodnocují.
Sezónní průběh je pravidelný. Trs raší v dubnu z přezimujícího krčku, do konce května zapojí plochu a kvete přes celé léto; podzim tráví v postupném dokvétání. Nadzemní část na zimu odumírá, suché lodyhy poskytují úkryt hmyzu a odstraňují se až v předjaří. Právě pevnost lodyh je hlavní pěstitelský rozdíl proti starším šantám, které se po vydatném dešti rozevřou od středu a zůstane po nich prázdné místo.
Stanoviště vyžaduje plné slunce, jen tam kvete naplno a drží kompaktní tvar. Půda má být propustná, spíše chudší, hlinitopísčitá až kamenitá, klidně vápnitá; živná a čerstvě vlhká půda vede k bujnému růstu na úkor květu a k poléhání. Rostlina je po zakořenění výrazně suchovzdorná, snáší horko, odrazné teplo od zdí a dlažby i městské prostředí, nesnese ale zamokření a těžkou slévavou půdu, kde v zimě hnije krček. Mrazuvzdornost odpovídá zóně čtyři až pět, takže v našich podmínkách přezimuje bez ochrany; jistotu zvyšuje suché stanoviště.
Konečná velikost je malá: podle podmínek dorůstá zhruba dvaceti pěti až čtyřiceti centimetrů výšky a třiceti až padesáti centimetrů šířky, v suchu a chudé půdě zůstává u spodní hranice. Plné velikosti dosahuje ve druhém roce po výsadbě a dál se nerozrůstá výběžky, takže sousední rostliny nepotlačuje. Trs vydrží řadu let a omlazuje se dělením zhruba po čtyřech letech. Kompaktní rozměr drží rostlina sama od sebe, není výsledkem chemického zakrslení v množírně.
V zahradě se uplatní jako obruba záhonů a cest, doprovod růží, výsadba na okraj zídek a schodů, plošná výsadba ve štěrkových a stepních záhonech a rostlina do nádob na osluněné terase. Hodí se do suchých výsadeb bez zálivky, k okrasným travinám, kavylům, levandulím, mateřídoušce a rozchodníkům. Vysazuje se po skupinách, kde tvoří souvislý modrofialový pás, který v době kvetení vede oko podél cesty.
Odrůda vznikla v nizozemské šlechtitelské práci Keese Jana Kraana, který od roku 2011 vybíral z několika tisíc semenáčů rostlinu s co největšími květy a pevným, nepoléhavým trsem; výsledek byl zaveden pod kódovým jménem 'Bokratune' a obchodním jménem 'Neptune'. Na výstavě Plantarium získala stříbrnou medaili a v roce 2019 také britské ocenění HTA New Plant Award. Botanickým základem je šanta kubánská, druh pocházející z povodí řeky Kubáně na severním Kavkaze; odtud pochází i větší list a květ, kterým se odrůda liší od běžných kříženců šanty Faassenovy pěstovaných v zahradách od dvacátých let dvacátého století.