Šanta kočičí (Nepeta faassenii) je zahradní kříženec, v literatuře psaný také Nepeta × faassenii. Rodiči jsou šanta hroznovitá (Nepeta racemosa) a Nepeta nepetella, druh jihozápadní Evropy; kombinace vznikla v kultuře, nikoli v přírodě. Proti oběma rodičům je vzrůstnější a hustší a kvete podstatně déle. Prakticky nejdůležitější je, že semena jsou převážně sterilní - rostlina se nevysemeňuje, nezaplevelí okolí a výsadba drží léta stejný obrys.
Trs je volně keřovitý až poléhavý, s tuhými čtyřhrannými lodyhami, které se od báze větví a ke konci sezony se mírně rozkládají. Listy jsou vstřícné, vejčité až srdčité, na okraji vroubkované, šedozelené a při rozemnutí silně aromatické; šedý tón olistění drží celou sezonu a je sám o sobě ozdobný i mimo květ. Květenství jsou řídké přerušované lichoklasy složené z přeslenů drobných pyskatých kvítků dlouhých kolem jednoho centimetru. Barva je světle modrofialová, na spodním pysku bývají drobné tmavší tečky. Po opadu kvítků zůstávají nafialovělé kalichy a lodyha si barvu podrží ještě nějakou dobu po odkvětu.
Kvetení začíná podle polohy v květnu nebo červnu a první vlna trvá do července. Sestřih celé rostliny zhruba o třetinu až polovinu po odkvětu vyvolá obrážení z báze a druhou vlnu, která vydrží do srpna až září; prameny proto uvádějí dobu květu různě široce, od května do srpna až po kvetení od jara do podzimu. Na podzim nadzemní část zatahuje a rostlina přezimuje jako polodřevnatějící báze s pupeny těsně nad zemí. Kvítky jsou bohaté na nektar a v době květu na nich pracují včely, čmeláci i motýli.
Stanovištěm je plné slunce; lehký polostín snáší, ale kvete v něm řidčeji a lodyhy se vytahují. Půda má být propustná, spíše suchá až čerstvá, písčitohlinitá a jen mírně živná. Vápenec, jíl i písek rostlině vyhovují a reakce od mírně kyselé po zásaditou nevadí. Zavedený trs dobře přečká letní sucho. Hlavním rizikem je zimní zamokření a ulehlá těžká zemina, nikoli mráz - kříženec snáší teploty pod -20 °C, německé prameny uvádějí zónu 4. V živné, čerstvě hnojené půdě trs bují, vyléhá a šedý tón listu slábne.
Údaje o vzrůstu se mezi prameny liší: německé školky uvádějí 30 až 40 centimetrů výšky i šířky, britské a americké zdroje 45 až 60 centimetrů při šířce až devadesát centimetrů. Rozdíl jde na vrub půdě a výživě a také tomu, že pod jménem křížence se prodávají různé klony a semenné kmeny. V chudší propustné půdě zůstává trs nižší a pevnější, v úrodné se vytahuje a rozvaluje. Rostlina netvoří podzemní výběžky a rozrůstá se pozvolna; trs stárne od středu, a proto se po třech až čtyřech letech dělí. Při rozestupu kolem 35 centimetrů připadá na metr čtvereční osm až deset rostlin.
V zahradě je to klasický doprovod růží: měkký šedomodrý lem zakrývá holou spodní část keřů a kvete současně s nimi. Uplatní se také jako lem cest a záhonů, jako plošná výsadba ve štěrkových a suchých partiích, ve větší skalce, v bylinkové zahradě a ve větších nádobách. Dobře se snáší s levandulí, kakosty, rozchodníky, řebříčkem a travinami; svislé klasy šalvějí a ostrožek vedle nízkého polštáře šanty tvoří čitelný výškový kontrast. Silice v listech odrazují srnčí zvěř; kočky naopak nepetalakton v listech přitahuje a čerstvě vysazené rostliny si někdy proválejí.
Kříženec vznikl v zahradnictví Faassen v nizozemském Tegelenu a pojmenoval jej nizozemský zahradník a autor J. Bergmans; jméno tedy odkazuje na školku, ne na botanika, který rostlinu popsal. Rodiči jsou šanta hroznovitá z Kavkazu a Malé Asie a Nepeta nepetella z jihozápadní Evropy. Sterilita semen je důsledkem křížení a je i praktickou výhodou, protože na rozdíl od semenných šant se rostlina nerozsévá. Rodové jméno Nepeta je latinský název rostliny a odvozuje se od etruského města Nepete. Pod českým jménem šanta kočičí se v obchodě s trvalkami vede právě tento kříženec; botanická literatura tímto jménem označuje druh Nepeta cataria.