Šalvěj skvostná (Salvia elegans) je vytrvalý polokeř z čeledi hluchavkovitých, pěstovaný pro listy s výraznou ananasovou vůní a pro pozdní šarlatové kvetení. Pochází z horských borovo-dubových lesů Mexika a Guatemaly, kde roste v nadmořských výškách zhruba 1800 až 2700 metrů. Ve starší literatuře a v části obchodní nabídky se objevuje pod jménem Salvia rutilans a v češtině se běžně označuje jako šalvěj ananasová; jde o tutéž rostlinu.
Rostlina tvoří vzpřímené, čtyřhranné, v bázi dřevnatějící lodyhy s řídkým, ale pravidelným větvením. Listy jsou vstřícné, vejčité až kopinaté, pět až deset centimetrů dlouhé, jemně pilovité, svěže zelené a měkce chlupaté. Květy vyrůstají v přetrhovaných lichopřeslenech na koncích lodyh, jsou dvoupyskaté, úzce trubkovité, tři až čtyři centimetry dlouhé, sytě šarlatově červené, s kalichem téže barvy. V domovině je opylují kolibříci, ve středoevropských zahradách k nim létají čmeláci a lišajové.
Vůně listu vychází ze směsi silic, jejíž složení se od šalvěje lékařské liší — chybí v ní hořká kafrová a thujonová složka, a proto aroma působí sladce ovocně. Zřetelné je už při lehkém doteku a v teplém dni je trs šíří i bez dotyku. V tuzemské nabídce se druh vede pod několika jmény: vedle základní formy jsou to položky 'Scarlet Pineapple', 'Pino' a německé 'Ananassalbei'; nabídky se překrývají a botanicky jde o tentýž druh.
Sezonní průběh je jednoznačně podzimní. Od jara do léta rostlina buduje hmotu a v příznivém roce dosáhne metru i více, kvetení ale nastupuje až s krátícím se dnem, tedy v srpnu a září, a pokračuje do prvních mrazů. To je zároveň hlavní omezení v podmínkách Česka: v chladném roce a ve vyšších polohách přijde mráz dřív, než se poupata rozvinou. U rostlin přenesených pod střechu kvetení pokračuje i v říjnu a listopadu.
Stanoviště potřebuje plně slunné, nejméně šest hodin přímého osvitu denně; v polostínu rostlina vytáhne a kvete slabě. Půda má být lehká, humózní, dobře propustná a středně živná, s neutrální až mírně kyselou reakcí. Sucho snáší jen krátkodobě — v suchém substrátu listy rychle vadnou a spodní patro opadává. Mrazuvzdornost je nízká, zhruba do minus šesti stupňů Celsia, takže o trvalkovosti lze v českých podmínkách mluvit jen u rostlin přezimovaných ve světlé místnosti při osmi až deseti stupních.
Ve volné půdě a v teplém roce dorůstá šalvěj skvostná devadesáti až sto padesáti centimetrů výšky a šedesáti až devadesáti centimetrů šířky, v nádobě zpravidla méně. Růst je rychlý, takže i řízkovanec z jara vytvoří do podzimu plnohodnotný trs. Starší, opakovaně přezimované rostliny dřevnatí v bázi a bez zkrácení se rozpadají; jarní seříznutí výhonů zhruba na čtvrtinu délky obnovuje větvení i hustotu.
Kuchyňsky se využívají listy i květy. Listy se sklízejí od května do září, ideálně před rozvinutím poupat, a používají se čerstvé do bylinkových čajů, ovocných salátů, dezertů, limonád a míchaných nápojů; sušením se sladká ovocná složka vůně částečně ztrácí, takže sušený list míří spíš do vonných směsí než do kuchyně. Květy jsou jedlé, mírně sladké nektarem a slouží jako ozdoba dezertů a nápojů. V zahradě je druh vděčným podzimním prvkem bylinkových záhonů, nádobových kompozic na terase a výsadeb zaměřených na opylovače.
Druhové jméno elegans, tedy vybraný či ušlechtilý, dal rostlině dánský botanik Martin Vahl na počátku 19. století a české jméno šalvěj skvostná je jeho překladem. Dlouho se druh vedl pod jménem Salvia rutilans, tedy šalvěj červenající, a obě jména se v nabídce dodnes prolínají. Domovem je pásmo horských borovo-dubových lesů Mexika a Guatemaly ve výškách 1800 až 2700 metrů, kde květy opylují kolibříci — délka a šarlatová barva korunní trubky odpovídají právě jim. Anglické pineapple sage i německé Ananassalbei popisují jedinou vlastnost, která je v celém rodu Salvia výjimkou: ananasovou vůni listu.