Šalvěj hajní 'Synchro Pink' (Salvia nemorosa 'Synchro Pink') je vytrvalá trvalka nízkého kompaktního vzrůstu s vzpřímenými klasy sytě růžových květů. Patří k odrůdové řadě, ve které stojí vedle modře kvetoucí obdoby, a od starších zahradních šalvějí se liší především vyrovnaným, současným rozkvětem celého trsu.
Trs je hustý, u báze dřevnatějící, listy jsou vstřícné, podlouhle kopinaté, matně tmavě zelené, s vrásčitým povrchem a jemně vroubkovaným okrajem. Po rozemnutí voní kořenitě, což je pro rod typické a spolu s tuhostí listu způsobuje, že rostlinu nevyhledávají slimáci ani okusová zvěř. Olistění vyplňuje spodní část trsu a zůstává čisté i v době kvetení.
Květenství tvoří přímé, hustě obsazené klasy vysoké zhruba deset až patnáct centimetrů, které vyrůstají nad listy. Jednotlivé pyskaté květy jsou drobné, sytě růžové, uspořádané v přeslenech nad barevnými listeny; ty na klasu vydrží i po odkvětu a udržují barevný dojem déle než samotné květy. Hlavní vlna kvetení připadá na červen a červenec, po sestřižení odkvetlých klasů následuje slabší, ale spolehlivá druhá vlna, která pokračuje do září. Květy jsou vydatným zdrojem nektaru a patří mezi nejnavštěvovanější trvalky pro čmeláky a včely.
Sezonní průběh je vyrovnaný: raší brzy zjara, kvete od června, po sestřihu znovu obráží a do podzimu tvoří zelený kompaktní polštář. Na zimu nadzemní část zatahuje a suchá hmota se ponechává jako přirozená ochrana kořenového krčku.
Stanoviště vyžaduje plné slunce; v polostínu klasy měknou, poléhají a kvetení je řidší. Půda má být propustná, spíše chudší, hlinitopísčitá až kamenitá, s neutrální až zásaditou reakcí. Trvale vlhká a živinami přehnojená půda vede k bujnému měkkému růstu a k rozpadu trsu, mokrá zimní půda je nejčastější příčina úhynu. Rostlina dobře snáší sucho, horko i městské prostředí.
Vzrůst je nízký a vyrovnaný. Konečná výška trsu s květenstvím dosahuje zhruba pětatřiceti až čtyřiceti centimetrů, šířka je podobná, kolem čtyřiceti centimetrů. Trs se roky drží v obrysu a nerozpadá se do stran tak rychle jako vyšší zahradní šalvěje. Mrazuvzdornost je vysoká, ve volné půdě přezimuje bez ochrany, podmínkou je jen propustné stanoviště.
Množení a omlazení se dělá dělením trsu v předjaří nebo po odkvětu, u starších rostlin zhruba po čtyřech až pěti letech, kdy střed trsu prořídne.
V zahradě se uplatní v přední řadě slunečného trvalkového záhonu, v suchých a štěrkových výsadbách, v předzahrádkách a v pásech podél cest. Kombinuje se s okrasnými travami, mateřídouškou, kakostem, řebříčkem a s nízkými růžemi, kterým vyplňuje spodní patro. V nádobě roste dobře za předpokladu propustného substrátu a slunného umístění.
Odrůdová řada, ke které rostlina patří, byla vybírána na vyrovnanost: rostliny v záhonu nasazují květ ve stejnou dobu a klasy dosahují srovnatelné výšky, takže výsadba působí jednotně a nevzniká rozdíl mezi rostlinami zasazenými vedle sebe. Pro pásové a hromadné výsadby je to praktičtější vlastnost než u starších odrůd, kde se termín rozkvětu mezi jednotlivými kusy lišil o několik dnů.
Choroby a škůdci rostlinu zatěžují málo. Za vlhkého počasí se na spodních listech může objevit padlí, které se projeví bílým povlakem; prořídnutí porostu a dostatečný spon problém omezí. Vážnějším rizikem je hniloba kořenového krčku na těžké půdě, kde v zimě stojí voda. Výsadba na mírně vyvýšený záhon nebo přimíchání hrubého písku do půdy je proto u těžších pozemků namístě.
Základní druh šalvěj hajní roste přirozeně ve střední a východní Evropě a v západní Asii, u nás na výslunných stráních, mezích a suchých trávnících. Rodové jméno Salvia je odvozeno od latinského salvare, tedy léčit či zachránit, a odkazuje na léčivé využití příbuzné šalvěje lékařské; druhové jméno nemorosa znamená hajní a popisuje původní stanoviště na okrajích světlých lesů. Zahradní sortiment druhu vznikal především v německých a nizozemských šlechtitelských programech, které z divokého taxonu vybíraly rostliny s pevnějším klasem a nižším vzrůstem.