Šácholan Loebnerův 'Leonard Messel' (Magnolia loebneri 'Leonard Messel') je opadavá dřevina keřovitého až malého stromovitého vzrůstu, kříženec šácholanu japonského a šácholanu hvězdokvětého. Patří k nejspolehlivěji kvetoucím magnoliím ve střední Evropě a v sortimentu se drží mezi nejčastěji vysazovanými odrůdami vůbec.
Habitus je zpočátku vzpřímený, s věkem široce vejčitý až kulovitý, obvykle vícekmenný. Kmínek zůstává krátký a koruna začíná nízko, takže rostlina působí spíše jako velký keř. Borka je hladká, světle šedá. Větvení je pravidelné a poměrně husté; letorosty jsou tenké, hnědé, s hedvábně chlupatými květními pupeny, které jsou nápadné po celou zimu.
Květy se otevírají v dubnu, ještě před vyrašením listů, a jsou hlavní hodnotou rostliny. Mají hvězdicovitý tvar z dvanácti úzkých, mírně zprohýbaných okvětních lístků; zvenčí jsou sytě růžové až lila, uvnitř bledě růžové až bílé, takže rozkvetlý strom mění barvu podle toho, zda se poupata teprve otevírají, nebo jsou plně rozvinutá. Průměr květu dosahuje deseti až dvanácti centimetrů, vůně je jemná. Starší rostliny kvetou tak bohatě, že koruna vypadá souvisle růžová.
Doba kvetení je podstatná z praktického hlediska. Odrůda nasazuje o týden až dva později než šácholan hvězdokvětý, a proto podstatně častěji unikne pozdním jarním mrazíkům, které u raně kvetoucích magnolií pravidelně spálí rozvinuté květy. Ve vyšších a mrazových polohách je to rozhodující rozdíl.
Listy vyrůstají až po odkvětu, jsou obvejčité, deset až patnáct centimetrů dlouhé, matně tmavě zelené, na podzim žloutnoucí do zlatavé. Olistění je husté a rostlina po odkvětu tvoří kompaktní zelený objem, který slouží jako pozadí pro pozdější trvalky.
Stanoviště vyhovuje slunné až mírně polostinné, chráněné před ostrým ranním sluncem po mrazivé noci a před vysoušejícím větrem. Půda má být hlubší, humózní, rovnoměrně vlhká a propustná, s kyselou až neutrální reakcí; na vápnité půdě rostlina žloutne. Kořenový systém je mělký a masitý, špatně snáší přesazování i zpracování půdy pod korunou, takže se pod magnolií nekope a plocha se raději mulčuje.
Vzrůst je pomalý až středně rychlý, roční přírůstek se pohybuje kolem dvaceti centimetrů. Konečná velikost dosahuje zhruba tří až šesti metrů výšky a podobné šířky podle stanoviště a stáří; v nádobě a na chudší půdě zůstává rostlina výrazně menší. Mrazuvzdornost je vysoká, dřevo snáší silné mrazy bez poškození, ohrožené jsou jen rozvinuté květy.
Řez se v podstatě nedělá. Magnolie špatně zavaluje rány a řez narušuje přirozený tvar koruny; odstraňují se pouze suché, poškozené nebo do sebe rostoucí větve, a to krátce po odkvětu, kdy je riziko výtoku mízy nejmenší.
V zahradě se odrůda používá jako solitéra na trávníku, v kombinaci s dřevinami kyselých půd, tedy s rododendrony, azalkami a čarověníky, a jako dominanta menší předzahrádky, kde velké magnolie nemají místo. Podsadba z jarních cibulovin a stínomilných trvalek doplňuje kvetení a zároveň nevyžaduje zpracování půdy nad kořeny.
Množení odrůdy se dělá vegetativně, roubováním nebo řízkováním, protože ze semene potomstvo vlastnosti kříženci nezachová. Rostliny v kontejneru se vysazují nejlépe na jaře, aby měly celou sezonu na zakořenění před první zimou; podzimní výsadba se v drsnějších polohách nedoporučuje.
Zálivka má význam v prvních třech letech a pak v každém delším suchu. Mělký kořenový systém rychle vyčerpá vláhu ze svrchní vrstvy a nedostatek vody v červenci a srpnu se projeví až následující jaro slabším nasazením květních pupenů, tedy se zpožděním, kdy už se příčina obtížně hledá.
Kříženci šácholanu japonského a šácholanu hvězdokvětého vznikli počátkem dvacátého století v Německu zásluhou Maxe Löbnera a nesou po něm jméno. Odrůda 'Leonard Messel' se objevila později v Anglii, v zahradě Nymans v hrabství Sussex, kterou vlastnila rodina Messelova; semenáč se zde objevil samovolně a byl pojmenován po Leonardu Messelovi, majiteli zahrady. Nymans patřil mezi zahrady, kde se v první polovině dvacátého století soustředila sbírka nově dovážených asijských dřevin, a řada dnes běžných odrůd okrasných keřů odtud pochází.