Šácholan hvězdokvětý (Magnolia stellata) je opadavá dřevina keřovitého až nízce stromovitého vzrůstu, nejmenší a nejranější z běžně pěstovaných magnolií. Pro české zahrady je to nejčastěji volená magnolie vůbec, protože nepřeroste měřítko běžného pozemku.
Habitus je hustý, široce vejčitý až kulovitý, obvykle vícekmenný a větvený od země. Borka je hladká, světle šedá. Letorosty jsou tenké a hnědé, s hedvábně chlupatými květními pupeny, které se zakládají už během léta a přes celou zimu tvoří stříbřité tečky na holých větvích; samy o sobě jsou ozdobným prvkem.
Květy se otevírají v březnu a dubnu, před vyrašením listů, a jsou hlavní hodnotou rostliny. Mají hvězdicovitý tvar z dvanácti až osmnácti úzkých, mírně zprohýbaných okvětních lístků, průměr osm až deset centimetrů a bílou barvu, u některých rostlin s narůžovělým nádechem na vnější straně. Vůně je jemná a citrusová. Kvetení trvá dva až tři týdny.
Časný termín kvetení má i svou nevýhodu: rozvinuté květy poškodí pozdní mrazík, který v našich podmínkách přijde přibližně každý třetí až čtvrtý rok. Rostlina tím netrpí, jen v daném roce o květ přijde. Volba stanoviště mimo mrazovou kotlinu a mimo místa vystavená rannímu slunci po mrazivé noci riziko snižuje.
Listy vyrůstají až po odkvětu. Jsou obvejčité až podlouhlé, šest až dvanáct centimetrů dlouhé, matně tmavě zelené, na podzim se zbarvují do žluté až bronzové. Olistění je husté a keř po odkvětu tvoří kompaktní zelený objem.
Stanoviště vyhovuje slunné až mírně polostinné, chráněné před vysoušejícím větrem. Půda má být hlubší, humózní, rovnoměrně vlhká a propustná, s kyselou až neutrální reakcí; na vápnité půdě rostlina žloutne a strádá.
Kořenový systém je mělký a masitý. Rostlina proto špatně snáší přesazování, zpracování půdy pod korunou a konkurenci travního drnu; plocha pod keřem se mulčuje a nekopá. Zálivka má význam v prvních třech letech a v každém delším suchu, protože nedostatek vláhy v létě se projeví až následující jaro slabším nasazením květních pupenů.
Vzrůst je pomalý. Roční přírůstek se pohybuje kolem deseti až dvaceti centimetrů, konečná velikost dosahuje dvou až tří metrů výšky a dvou až tří metrů šířky; ve velmi příznivých podmínkách a v pokročilém věku i více. Rostlina si dlouho drží rozměr vhodný do menší zahrady, což je vedle raného kvetení hlavní důvod její obliby.
Mrazuvzdornost je vysoká, dřevo snáší silné mrazy bez poškození; ohrožené jsou pouze rozvinuté květy. Řez se prakticky nedělá, magnolie špatně zavalují rány; odstraňují se jen suché, poškozené nebo do sebe rostoucí větve, a to krátce po odkvětu.
Množení se dělá bylinnými řízky nebo hřížením; ze semene rostlina roste velmi pomalu a prvního kvetení se dočká až po deseti a více letech.
V zahradě se používá jako solitéra v předzahrádce nebo na trávníku, v kombinaci s dřevinami kyselých půd, tedy s rododendrony, azalkami a čarověníky, a do nádob na terase. Podsadba z jarních cibulovin doplní kvetení a nevyžaduje zpracování půdy nad kořeny.
Druh pochází z Japonska, z ostrova Honšú, kde roste ve vlhkých údolích v poměrně malém areálu a v přírodě je vzácný. Do Evropy a Severní Ameriky se dostal ve druhé polovině devatenáctého století prostřednictvím obchodníků s japonskými rostlinami a rychle se rozšířil. Druhové jméno stellata znamená hvězdicovitý a popisuje tvar květu; rodové jméno nese památku Pierra Magnola, francouzského botanika sedmnáctého století. Magnolie patří k vývojově nejstarším krytosemenným rostlinám a jejich květ nemá rozlišené kalichy a koruny, protože vznikl dříve, než se toto rozdělení ustálilo; opylují je brouci, nikoli včely.