Rybíz červený 'Detvan' (Ribes rubrum 'Detvan') pochází z Výzkumného ústavu ovocných a okrasných dřevin v Bojnicích, kde vznikl zkřížením 'Jonkheera van Tets' s 'Heinemannovým pozdním'; registrován byl v roce 1985 a v Česku jej udržuje Sempra ve Velkých Losinách. Od obou rodičů zdědil něco: po 'Jonkheeru' aroma a kyselost, po 'Heinemannově pozdním' délku hroznu a vysoký výnos, dobu zrání má mezi nimi.
Dozrává v první až druhé dekádě července, tedy ve středním termínu spolu s 'Losanem' a 'Vitanem', pár dní po 'Jonkheeru van Tets'; německý popis uvádí konec června, což odpovídá teplejšímu klimatu. Zrání je stejnoměrné. Jak dlouho plody po dozrání vydrží na keři, žádný pramen neuvádí, a právě to je rozdíl proti 'Rolanu', který zraje ve stejnou dobu a u něhož je dlouhá držba na keři zapsaná. Při výběru mezi těmito dvěma odrůdami je 'Detvan' volba pro toho, kdo sklízí v jednom termínu a chce kyselejší, aromatickou bobuli; 'Rolan' pro toho, kdo potřebuje časovou rezervu.
Hrozen je nejdelší ve střední skupině, popisy mluví o velmi dlouhém hroznu s dlouhou, středně tlustou stopkou, bobule na něm sedí volně, takže se při česání dobře uchopí a strhne celý. Bobule je velká, ploše kulovitá, pevná, se střední slupkou; barvu popisuje český pramen jako středně červenou, německý jako tmavě červenou. Tvar bobule je spolu s délkou hroznu to, čím se liší od 'Vitanu' s hruškovitou bobulí a od 'Losanu' s hroznem kolem devíti centimetrů. Chuť je kyselejší a aromatická, pro čerstvý konzum spíš pro ty, kdo kyselý rybíz vyhledávají; pro šťávu, zavařování a mražení je kyselina výhodou.
Keř roste velmi silně, polovzpřímeně až široce rozložitě, s velkými listy a vysokou schopností obrůstat, v dospělosti 150 až 180 cm vysoký a až 200 cm široký. Mohutnost dělá z odrůdy dobrý materiál na volně rostoucí plot nebo stěnu a také silný stromkový tvar. Výnos je vysoký a pravidelný.
Slabá místa jsou dvě a obě souvisí s jarem. Rašení je velmi rané, což zvyšuje riziko poškození pozdními mrazíky, a sklon květů ke sprchávání je střední až silný; v mrazových polohách a při studeném květnu proto část hroznů zůstane řídce obsazená. 'Losan', který zraje ve stejnou dobu, sprchává málo a je pro chladnější polohy bezpečnější. Dřevo snáší zimní mrazy dobře. Odolnost k padlí je vysoká, k antraknóze střední až vyšší; výrazně náchylný je ale k vlnovníku puchýřnatému, mšici, která na jaře zkrucuje a červeně puchýřkuje listy. Doporučen je do řepařské a obilnářské oblasti a do teplejších částí bramborářské. Údaj o sprašnosti pro tuto odrůdu chybí.
Původ jména prameny neuvádějí; bojnická stanice je také domovem 'Tatranu', z něhož vznikl 'Kozolupský raný', takže obě nejdelší hrozny v českém sortimentu mají slovenský kořen. Zrání se v pramenech rozchází: český popis uvádí první až druhou dekádu července, německý konec června, rozdíl odpovídá klimatu a na kartě platí český údaj. České prameny uvádějí, že odrůda je právně chráněná; jde o starou ochranu podle zákona z roku 1989, která je dnes zjevně vypršelá, v evropském rejstříku odrůda dohledána nebyla. Barva bobule se v pramenech liší, středně červená proti tmavě červené; obchodní jméno to nemění.