Růžičková kapusta (Brassica oleracea var. gemmifera) je dvouletá, v kultuře pěstovaná jako jednoletá košťálová zelenina, u které se sklízejí drobné listové hlávky vyrůstající v paždí listů podél vysokého stonku. Do prodeje se dostává jako sadba, mladá rostlina předpěstovaná ze semene a připravená k výsadbě na záhon.
Rostlina tvoří vysoký, vzpřímený, nevětvený stonek s korunou velkých, laločnatých listů na vrcholu; podél celé délky stonku vyrůstají v paždí listů drobné, kompaktní hlávky připomínající miniaturní zelí, obvykle sytě zelené, u některých odrůd s fialovým nádechem. Kvalitní růžička dosahuje velikosti vlašského ořechu, tedy zhruba dva a půl centimetru v průměru; větší, rozvolněné hlávky bývají méně chutné. Chuť je nahořklá, zemitá, po prvních mrazících výrazně sladší a méně nahořklá, protože rostlina reaguje na chlad přeměnou části zásobního škrobu na cukry.
Růžičky dozrávají postupně odspodu stonku vzhůru, takže se sklízejí průběžně po několik týdnů až měsíců; první se sklízí koncem léta nebo na podzim, sklizeň pokračuje v mírnějších oblastech i v zimě. Rostlina snáší mrazy až kolem minus patnácti stupňů a růžičky lze sbírat přímo pod sněhem.
Sadba se vysazuje podle rané, střední nebo pozdní odrůdy od konce zimy do druhé poloviny jara, obvykle v dubnu až květnu, na chráněné a slunné stanoviště. Spon se řídí velikostí odrůdy: rané a nižší typy 60 cm, středně velké 75 cm, vysoké pozdní odrůdy až 90 cm mezi rostlinami, protože širší rozestup podporuje větší růžičky a lepší proudění vzduchu. Půda má být propustná, dobře zásobená vodou i živinami, s pH kolem 6,5; před výsadbou se do ní zapravuje větší množství vyzrálého kompostu nebo hnoje. Zálivka musí být pravidelná, zejména v období tvorby hlávek.
V kuchyni se růžičky upravují vařením, dušením, pečením i na pánvi; syrové nastrouhané se používají i do salátů. Sklizené a zmrazené si dobře zachovávají chuť i konzistenci, takže patří k zelenině vhodné k dlouhodobému skladování v mrazáku.
Z chorob ohrožuje růžičkovou kapustu především plíseň bělostná a další plísňová onemocnění na vlhkých, špatně provětraných záhonech, na těžších půdách i nádorovitost košťálovin; riziko snižuje dostatečný rozestup rostlin a střídání plodin.