Růže velkokvětá 'Fresia' (Rosa 'Fresia') je nízká, kompaktní růže, která místo jednoho velkého květu na dlouhém stonku nese bohaté kytice středně velkých květů. Zákazník ji pozná podle dvou věcí: čistě žluté barvy, která se během kvetení skoro nemění, a vůně, kterou je cítit i bez sklánění ke keři. Proti druhé žluté odrůdě v nabídce, 'Landoře', voní výrazně silněji a zůstává o poznání menší.
Jednotlivý květ měří kolem 8 cm a je poloplný, se 17 až 25 zvlněnými plátky. Díky zvlnění působí lehce a vzdušně, ne strnule jako vysoce středové květy klasických čajohybridů. V kytici se poupata otevírají postupně, takže keř zůstává barevný celé týdny a odkvétající kytice střídají nové. Žlutá zůstává sytá až do opadu plátků a nepřechází do krémové. Vůně je silná, sladká a lehce kořenitá; nejlépe vynikne v teplém, bezvětrném podvečeru.
Vzrůstem patří k nejmenším růžím této skupiny. Dorůstá 40 až 85 cm, do šířky 50 až 70 cm a tvoří hustý, keřovitý tvar bez dlouhých holých prutů. Proto se hodí do popředí záhonu, k okraji cesty, do nízkého lemu nebo do velké nádoby, kde by vysoké odrůdy jako 'Mondiale' či 'Flamingo' působily nepatřičně. V souvislé výsadbě tvoří jednolitý žlutý pás.
List je zdravý; odrůda dobře odolává černé skvrnitosti, padlí i rzi, a tak si keř drží olistění i v deštivém létě. Keř snese mráz do -21 °C. Na zimu stačí kolem báze nahrnout kopeček zeminy, aby místo očkování zůstalo v bezpečí i při holomrazu.
Nové vlny květů přicházejí od začátku léta až do podzimu. Odkvetlou kytici je dobré odstřihnout celou, nad prvním plně vyvinutým listem, keř tím nemrhá silou na šípky a rychleji nasadí další vlnu. Na jaře se výhony zkracují jen mírně, na několik oček, aby si keř uchoval nízký kompaktní tvar.
Do vázy se stříhá celá kytice na kratším stonku, která se hodí spíš do nízké mísy než do vysoké vázy. V záhonu ladí žlutá s modře a fialově kvetoucími trvalkami, se šalvějí nebo levandulí, a dobře se snáší i s bílými růžemi.
Odrůdu vyšlechtil Reimer Kordes v Německu a na trh ji uvedl v roce 1973. Už předtím, v roce 1972, získala zlatou medaili v Baden-Badenu a později sbírala další ocenění, mezi nimi i cenu za vůni. Patří tak ke starším, dlouho pěstovaným žlutým růžím, které si místo v zahradách udržely díky zdravému listu a stálé barvě.