Rozrazil plazivý (Veronica repens) je drobná zimozelená trvalka z čeledi jitrocelovitých, původem z hor Korsiky. V zahradě slouží jinak než vzrůstné klasnaté rozrazily: nevytváří vzpřímené klasy ani kompaktní trs, ale plochý koberec z poléhavých výhonů. Ty zakořeňují všude, kde se dotknou země, a rostlina tak postupně obsadí plochu i úzké spáry.
Výhony jsou tenké a křehké. Drobné listy jsou vejčité až okrouhlé, celokrajné nebo mělce vroubkované, sytě tmavě zelené a lesklé. Přes zimu porost zůstává olistěný, jen v drsnějších polohách část listů uschne. Jednotlivé miskovité květy kolem centimetru jsou bílé s modrofialovým žilkováním, u některých rostlin celé světle modré. Otevírají se hustě po celé ploše, takže koberec v květu vypadá jako posypaný. Kvete od dubna do června, hlavně v květnu. Po odkvětu zůstává čistý zelený porost, který vydrží pěkný do podzimu.
Roste na slunci i v lehkém polostínu. Na plném slunci kvete nejbohatěji, ale jen v půdě, která nevyschne na prach; v polostínu je porost hustší a list tmavší. Půda má být propustná, humózní, spíš lehká a stále mírně vlhká, bez zamokření. Dlouhé přísušky na jižním svahu porost prořídí, stojatá voda v zimě ho zahubí. Reakce může být mírně kyselá i neutrální. Mělké plošné kořeny si vystačí i s tenkou vrstvou substrátu na zídce nebo na zelené střeše.
Mrazuvzdornost je do -10 °C a je slabší stránkou druhu. Pod souvislou sněhovou pokrývkou přezimuje spolehlivě, horší je holomráz na obnaženém místě, kde se vyplatí lehké přikrytí chvojím.
V květu měří 5 až 10 cm. Jedna rostlina se rozroste do šířky 30 až 50 cm a dál se šíří zakořeňováním výhonů, podzemní výběžky pod sousední rostliny ale nepouští. Na souvislý koberec se počítá zhruba devět rostlin na metr čtvereční, pro rychlé zapojení víc. Lehké sešlapávání snese, pravidelnou chůzi ne.
Hodí se do spár mezi dlažbou a šlapáky, na hrany schodů a koruny suchých zídek, do skalek, jako lem záhonu, mezi větší kameny, do nádob a truhlíků, ze kterých přepadá, a na malé plochy bez zátěže místo trávníku. Ve skalce ladí s netřesky, rozchodníky a drobnými kakosty, pod vyššími trvalkami kryje půdu, drží v ní vlhkost a brání plevelům. Na rozdíl od mateřídoušky, která osazuje spáry také, snese polostín a potřebuje vlhčí půdu, takže obě rostliny obsadí jiné části zahrady. Slimáci ho většinou nechávají být. Plochu nejsnáze rozšíří oddělení zakořeněných výhonů.
Rozrazil plazivý pochází z korsických hor, kde roste na vlhkých kamenitých místech. Ve střední Evropě původní není a do zahrad se dostal jako skalnička a půdopokryvná rostlina. Plazivými výhony, které zakořeňují v uzlech, se liší od většiny zahradních rozrazilů. Z vlhkých horských stanovišť si do zahrady nese potřebu půdy, která nevysychá. V rodu, který čítá stovky druhů od jednoletek po polokeře, patří k nejmenším.