Rozmarýn obecný 'Prostratus' (Rosmarinus officinalis 'Prostratus') je poléhavá podoba rozmarýnu. Místo vzpřímeného keře tvoří nízkou rohož, jejíž větve se plazí po zemi a přes každou hranu volně splývají dolů. Postupně dřevnatí, ale svůj plochý tvar si drží i ve stáří.
Výškou se pohybuje mezi 10 a 50 cm, do šířky se rozroste na 1–1,5 m a tempo růstu je střední. Od vzpřímených typů, jako je 'Blue Winter', se tak liší na první pohled: neroste vzhůru, ale do plochy. Proto je pro něj potřeba počítat s místem do stran, ne do výšky. Jedna rostlina během několika let zakryje kus zídky nebo celý okraj velkého truhlíku a nepotřebuje k tomu žádnou oporu ani vyvazování.
Tvar přímo určuje použití. Na suché zídce, v horní hraně skalky nebo na okraji vyšší nádoby či truhlíku visí větve dolů jako zelený závěs. Stejně dobře vypadá v nádobě na terase, kde rozvoní při každém doteku.
Tmavě zelené jehlicovité listy mají stejně silné aroma jako ostatní rozmarýny a v kuchyni poslouží čerstvé i sušené. Odstřihnout se dají kdykoli během roku, a protože větve leží vodorovně, sklizeň tvar rohože nenaruší. Stačí ubrat konce, které přerůstají přes okraj víc, než je žádoucí.
Kvetení je u něj nejdelší: modré květy se objevují od dubna do srpna a ojediněle se vrátí ještě na podzim. Celé léto tak láká včely.
Mráz snáší hůř než vzpřímené rozmarýny, což je jeho hlavní slabina. Rohož leží těsně u země, kde se drží vlhkost, a právě zimní mokro spolu s mrazivým větrem mu škodí nejvíc. Venku u nás přezimuje jen výjimečně, na chráněném suchém místě s krytím. Spolehlivější cesta vede přes nádobu, kterou na zimu přenese do chladné světlé místnosti s teplotou 5–10 °C.
Patří na plné slunce do tepla, do propustné lehké až kamenité půdy, klidně s vápnem. Dobře snáší sucho, nesnese zamokření, při kterém hnijí kořeny a krček. Z dalších potíží se může objevit padlí a mandelinka rozmarýnová. Pravidelný řez nepotřebuje; po odkvětu se jen lehce zkrátí přerostlé konce, do starého dřeva se nestříhá.