Rozchodník kamčatský (Sedum kamtschaticum) je nízká dužnatá trvalka, která v průběhu roku vystřídá víc barev, než by se od zeleného rozchodníku čekalo. Tvoří hustý, kupovitý až poléhavý trs 10 až 15 cm vysoký a 20 až 30 cm široký, s mělkými kořeny a světle až středně zeleným lesklým listem. Lístky jsou obvejčité až kopisťovité, dlouhé do 2,5 cm a v horní části vroubkovaně zubaté.
Barevný sled začíná oranžovými poupaty, která v červnu a červenci rozkvétají do zlatožlutých hvězd. Květy skládají ploché vrcholíky o průměru 5 až 7 cm na lodyhách zvednutých na 15 až 20 cm. Nabízejí hodně nektaru a méně pylu a létají na ně včely i motýli. Po odkvětu se nestříhají: plodenství zrudnou do rezavé až vínové a zdobí trs i ve druhé polovině léta. Na podzim se oranžově zbarví také list, takže rostlina končí rok v teplých tónech.
Proti panašované odrůdě 'Variegatum' je statnější, roste o něco rychleji a list má celý zelený. Rozchodník květonosný kvete dřív a zůstává nižší, kamčatský na něj v záhonu plynule naváže. Od rozchodníku pochybného, který kvete růžově, ho na první pohled odliší žlutá barva květu.
Daří se mu na slunci i v polostínu, v propustné, spíš sušší půdě. Rozhodující je odtok vody: v nepropustné zemi, kde voda stojí, trpí hnilobou kořenů, a to je u něj častější příčina úhynu než mráz. Mrazy snese do -23 °C a přes zimu se stáhne do přízemních pupenů, část listů ale může vydržet. Trs se nerozpadá, nezaštipuje se a za léta se jen pozvolna rozšiřuje. Je dlouhověký a na stejném místě vydrží mnoho let.
Množí se dělením i semeny a v Evropě místy zplaňuje. Semenáče, které se objeví mimo záhon, je proto dobré vytrhnout, a vyryté části ani odstřižky nepatří do volné přírody.
Hodí se na skalku a do zídky, do okraje slunného záhonu, jako půdokryv pro menší plochy, na střešní zahradu, do štěrkového záhonu i do nádob. Mělké kořeny mu dovolují růst i v tenké vrstvě substrátu.
Domovinou rozchodníku kamčatského jsou Rusko (Kamčatka a Sibiř), Čína, Japonsko a Korea. Z pěstování se rozšířil i do evropské krajiny, kde místy zplaňuje.