Rohovec olověncovitý (Ceratostigma plumbaginoides) je nízká půdopokryvná trvalka, jedna z mála, které nabízejí čistě modrý květ v době, kdy většina zahrady už odkvétá. Pochází z kamenitých podhůří, a tomu odpovídají i jeho nároky: propustná půda, teplo a světlo.
Dorůstá jen 15 až 25 cm. Pod zemí se rozrůstá oddenky a dřevnatějícími výběžky, které se časem splétají do husté drátovité sítě, takže z několika rostlin vznikne souvislý porost. Při výsadbě stačí rozestup asi 30 cm. Rozrůstání je třeba vzít v úvahu: slabší a nižší sousedy dokáže rohovec postupně vytlačit, a proto patří vedle silných trvalek, keřů nebo k obrubníku.
Na jaře se dlouho nic neděje. Rohovec raší velmi pozdě, často až kolem poloviny května, a do té doby po něm zůstává holé místo. Je dobré ho označit, aby se při jarních pracích omylem nerozryl. Mezeru elegantně vyplní časné cibuloviny, například sněženky nebo krokusy, které odkvetou dřív, než se rohovec rozroste. Mladé výhony bývají vínově zbarvené, dospělé listy jsou lesklé, hladké a podlouhle oválné.
Hlavní sezona přichází v srpnu. Z červených poupat se v koncových svazečcích rozvíjejí pětičetné sytě modré květy a kvetení pokračuje až do října. Na podzim se list barví výrazně červeně až vínově, zatímco rostlina stále kvete. Po prvních silných mrazech list opadá, holé drátovité lodyhy přes zimu zůstávají a na jaře se seříznou.
Snáší sucho, chudou půdu i kořenovou konkurenci stromů, takže si poradí na okraji dřevin, na skalce nebo u paty suché zídky. Půda může být písčitá i těžší, na kyselosti příliš nezáleží, vápník mu spíš prospívá. Rozhodující je propustnost: v zamokřené půdě trpí, a právě kombinace mokré půdy a silných mrazů mu škodí nejvíc. Je mrazuvzdorný, v drsné poloze a v těžší vlhké zemi se mu ale vyplatí na zimu nastlat. Daří se mu na slunci i v polostínu, v hlubokém stínu kvete slabě. Občas ho napadne padlí. Citlivé pokožce může rostlina způsobit podráždění, při stříhání se hodí rukavice.