Réva vinná 'Zibibbo' (Vitis vinifera 'Zibibbo') je sicilské jméno Muškátu alexandrijského, jedné z nejstarších kulturních odrůd révy vůbec. Tato legenda Středomoří se pěstuje déle než dvě tisíciletí a dodnes slouží trojí službě: jako stolní hrozen, surovina proslulých rozinek a základ slavných sladkých vín. Pěstovat ji ve střední Evropě znamená dopřát jí teplo, odměnou je však ovoce s aroma, jaké jiná réva nenabízí.
Hrozny jsou velké, volné, s velkými, oválnými, zelenožlutými až zlatavými bobulemi; slupka je pevnější, dužnina masitá, šťavnatá a sladká, s opojným muškátovým aroma, v němž znalci nacházejí tóny pomerančových květů, jasmínu, medu a zralých broskví. Bobule obsahují semena. Čerstvé hrozny patří k vrcholným stolním zážitkům; sušené dávají velké, aromatické rozinky a z hroznů sušených na slunci vzniká na ostrově Pantelleria proslulé dezertní víno Passito.
Odrůda raší středně pozdě a zraje pozdně, od konce září do října, a jako pravé dítě jihu potřebuje dlouhé, horké léto. V našich podmínkách se proto pěstuje ve skleníku, pod fóliovým krytem nebo na nejteplejším chráněném místě u jižní stěny; mrazuvzdornost je nízká a v mládí i na volném stanovišti je nutná zimní ochrana kmínku nakopčením. Réva je samosprašná; růst je bujný a žádá pevnou oporu.
Půda vyhovuje hlubší, propustná, výživná, s neutrální až mírně zásaditou reakcí; réva dobře snáší i sušší, kamenité půdy, na nichž ve Středomoří tradičně roste. Sází se od dubna do května do hluboké jámy; zálivka je důležitá v roce výsadby a při nalévání bobulí. Odolnost vůči houbovým chorobám je průměrná; ve skleníku je klíčové větrání, venku vzdušné vedení a odlistění zóny hroznů.
Hlavní řez se provádí v únoru za bezmrazého počasí, nejpozději do poloviny března; červencová probírka násady soustředí sílu do menšího počtu velkých hroznů, které pak stihnou plně dozrát. Sklizeň se řídí ochutnávkou: plné muškátové aroma přichází až s úplnou zralostí, kdy bobule zezlátnou a provoní celý skleník.
Sklizené hrozny se skladují nemyté v chladu, kde pevná dužnina vydrží řadu týdnů; hrozny na rozinky se suší vcelku při mírné teplotě a muškátové aroma se sušením ještě koncentruje. Kdo má skleník, může po středomořském vzoru nechat část hroznů zavadnout přímo na keři.
Muškát alexandrijský pochází podle tradice ze starého Egypta, jméno nese po Alexandrii a Féničané s Řeky jej rozšířili po celém Středomoří; arabské slovo zabíb, sušený hrozen, dalo vzniknout sicilskému jménu Zibibbo, protože právě Arabové přinesli na Sicílii umění sušení hroznů. Na sopečném ostrově Pantelleria mezi Sicílií a Tuniskem se z něj dodnes vyrábí passito, sladké víno ze sluncem sušených hroznů, jehož tradice byla zapsána na seznam UNESCO. Vedle vína proslavily odrůdu i muškátové rozinky a stolní hrozny, jež se pěstují od Španělska po Jižní Afriku.