Réva vinná 'Pizzutello Nero' (Vitis vinifera 'Pizzutello Nero') je stará středomořská stolní odrůda ze skupiny cornetta, která se pozná podle protáhlých, mírně zahnutých bobulí se zašpičatělým koncem. V mezinárodní evidenci odrůd je vedená pod jménem Pizzutello Nero, dále pod synonymy Cornichon Noir a Pizzutello Violetto. Podle rozboru DNA není barevnou formou bílého 'Pizzutello Bianco', ale jeho semenáčem: vznikla křížením Cornichon blanc, což je totéž co bílé pizzutello, s francouzskou odrůdou Prune de Cazouls.
Bobule jsou velké, výrazně protáhlé a zřetelně prohnuté. Slupka je tenká, s voskovým povlakem a sytě červenofialovou až modročernou barvou. Barviva jsou uložená ve slupce, dužnina zůstává světlá a šťáva nebarví. Dužnina je tuhá, křupavá a šťavnatá, chuť sladká a jednoduchá, bez muškátového tónu; bobule mají semena. Hrozen bývá velký, kuželovitý až nepravidelně válcovitý a volnější, o hmotnosti zhruba 300 až 600 gramů.
Odrůda je samosprašná, druhá réva v okolí k úrodě potřeba není. Zrání patří do pozdní skupiny. V Itálii se sklízí od první do třetí dekády září, v okolí Marseille kolem 20. až 30. září a v oblasti Bordeaux až 5. až 15. října. V západních Čechách to znamená sklizeň v říjnu a nutnost počítat s tím, že v chladnějším roce hrozny plně nedozrají - u pozdních odrůd je v chladnějších polohách nedozrání běžné. Tmavé odrůdy navíc potřebují teplo i na vybarvení: při nedostatku tepla nebo při přetížení keře zůstanou bobule nedobarvené a málo sladké.
Smysl má proto jen nejteplejší místo v zahradě, tedy jižní nebo jihozápadní stěna domu, která v noci vrací teplo, poloha v závětří a nadmořská výška nejlépe do 300 metrů. Pomáhá i krytí hroznů před podzimními dešti, protože tenká slupka v mokru praská. Půda vyhovuje hluboká a propustná, hlinitopísčitá až hlinitá, s neutrální až mírně zásaditou reakcí; těžké a trvale zamokřené pozemky réva nesnáší. Odolnost proti plísni révové, padlí révovému i plísni šedé je nízká, v rozsahu ochrany patří k náročnějším odrůdám.
Vzrůstnost je střední až silná a plodnost dobrá a pravidelná. Keř obsadí zhruba dva až tři metry opory a vyšplhá do dvou až tří metrů, vedení snese pergolu, vyšší drátěnku i stěnu a žádá delší řez na tažně; krátký řez na čípky výnos sráží. První hrozny bývají zpravidla ve třetím roce po výsadbě.
V zahradě jde spíš o sběratelskou a okrasnou révu než o spolehlivý zdroj úrody. Ozdobou je sám tvar hroznu a podzimní zbarvení listů do oranžové a vínově červené. V kuchyni se využívá hlavně na čerstvo, pevná dužnina a volný hrozen vydrží na keři dlouho; přebytky se dají zpracovat na mošt, džem nebo rosol. Na vinařské zpracování se odrůda nepoužívá.
Pizzutello je zdrobnělina italského pizzuto, tedy špičatý; stejný tvar bobule stojí i za jmény uva cornetta, uva corna a za francouzským cornichon, což je okurčička. Nejznámějším členem skupiny je bílé Pizzutello di Tivoli z Lazia, které se v Tivoli pěstuje odedávna - Plinius zmiňuje podobnou odrůdu v okolí Tivoli a Pompejí - a dnes je chráněné jako presidio Slow Food. Tmavé pizzutello je samostatná a mladší odrůda: podle markerů DNA vzniklo křížením bílého pizzutella s francouzskou odrůdou Prune de Cazouls. Mezinárodní katalog odrůd révy přitom uvádí jako zemi původu Španělsko, zatímco italské školky je vedou jako tradiční italskou odrůdu.