Réva vinná 'Moscato d’Adda' (Vitis vinifera 'Moscato d’Adda') je stolní muškátová odrůda s černou bobulí, která vznikla na přelomu 19. a 20. století v Lombardii. Jde o čistou révu vinnou, ne o mezidruhového rezistentního křížence, a to určuje chuť i nároky. Mezi muškáty patří k pozdnějším a k těm s nejpevnější dužninou.
Hrozen je středně velký až velký, cylindricko-kónický, jednostranně okřídlený a středně sbitý až řídký. Hmotnost hroznu zdroje udávají rozdílně, od 240 do 400 gramů, někde i více. Bobule jsou velké, kulovité, jednotlivě kolem čtyř gramů. Slupka je silná, pevná a výrazně ojíněná, barva tmavě fialová až černá a po celém hroznu rovnoměrná. Dužnina je masitá, chrupavá, šťavnatá a sladká, u slupky tmavší. Cukernatost se uvádí 170 až 180 gramů na litr, kyseliny kolem 4,5 až 5 gramů na litr. Muškátové aroma je zřetelné, ale jemné: ampelografické popisy je hodnotí jako slabé až téměř neutrální, školkařské katalogy jako výrazné. Bobule jsou semenné, semena drobná. Silná slupka a pevná dužnina dávají dobrou skladovatelnost - hrozen vydrží na keři ještě 25 až 30 dní po zralosti a snese přepravu.
Zrání spadá do IV. až V. období, v Itálii a Rumunsku od začátku do konce září. V českých podmínkách to posouvá sklizeň do druhé poloviny září až října, a odrůda proto patří jen do nejteplejších poloh - k jižní stěně nebo do vinohradní polohy, kde dřevo stihne vyzrát. V chladném a vlhkém roce zůstane cukernatost nižší a aroma slabší. Réva vinná je samosprašná, druhá odrůda k opylení není nutná.
Nejvíc úrody dává na plném slunci, v teple a závětří. Vyhovuje jí hluboká, propustná, spíše vápenitá půda bez zamokření; na těžkých, trvale vlhkých půdách trpí. Mrazuvzdornost je průměrná - poškození se uvádí při teplotách pod -17 až -18 °C, obchodní popisy udávají rozsah -15 až -20 °C. Odolnost k chorobám je nízká: citlivost k padlí révovému, náchylnost k plísni révové a při deštivém dozrávání i k plísni šedé.
Vzrůst je středně silný až silný s bohatým olistěním. Plodných výhonů bývá jen asi 50 až 67 procent, proto se vede na delší tažně s dvanácti až čtrnácti očky; krátký řez na dvě očka úrodu sráží. U stěny a ve velké nádobě se keř udrží na 150 až 200 centimetrech, ve volném vedení na pergole vyplní několik metrů.
V zahradě se hodí na pergolu, drátěnku a slunnou stěnu, kde slouží i jako listnatá clona. V kuchyni jde především o stolní hrozny na čerstvo - pevné bobule se dobře krájí do salátů a na dezerty a vydrží v míse. Z tmavých bobulí lze vymačkat barevný mošt.
Odrůda pochází z Vaprio d'Adda, městečka na řece Addě východně od Milána, a právě po této řece je pojmenovaná. Vznikla ve školce rodiny Pirovanových; literatura ji datuje mezi roky 1897 a 1900 a autorství přisuzuje buď Luigimu Pirovanovi, nebo jeho synovi Albertovi (1884-1973), pozdějšímu profesorovi římského Istituto di Frutticoltura ed Elettrogenetica, kterého jako šlechtitele vede databáze VIVC. Šlechtitel ji popsal jako semenáč Moscata d'Amburgo z volného opylení. Analýza molekulárních znaků ale jako jednoho z rodičů potvrdila Muscat of Alexandria, odrůdu známou na Sicílii pod jménem Zibibbo; druhý rodič zůstal neurčen. Dnes se pěstuje hlavně v Itálii a Rumunsku.