Réva vinná 'Lakemont' (Vitis vinifera 'Lakemont') je bílá bezsemenná stolní odrůda, vyšlechtěná ve státě New York pro chladnější východ Spojených států. Roste bujně, letorosty dorůstají čtyř až šesti metrů, a proto potřebuje pevnou oporu, pergolu, treláž nebo drátěnku podél zdi.
Hrozny jsou středně velké až velké, hutné a dobře zaplněné. Kulaté středně velké bobule se v plné zralosti vybarvují do zlatožluta až jantarova. Slupka se od dužniny neodděluje, bobule se tedy jí celá, bez loupání a bez vyplivování semen. Dužnina je šťavnatá a křehčí, chuť výrazně sladká, jemná a mírně aromatická, s nízkou kyselinou. Semena chybějí úplně, zůstávají jen nepatrné zbytky, které při jídle nevadí.
Sklízí se zhruba od poloviny září a sklizeň pokračuje do října. Proti příbuzným bezsemenným odrůdám 'Himrod' a 'Interlaken' zraje později, plody má ale větší a sladší. Opylovač nepotřebuje, je samosprašná. Plodí bohatě a hrozny bývají tak hutné, že se v nich při vlhkém počasí snadno drží voda a vnitřek hroznu může hnít. Hutnost se dá zmírnit tím, že se v hroznu část bobulí prostříhá.
Patří na slunné, teplé a vzdušné místo, nejlépe k jižní nebo jihozápadní stěně nebo na volně stojící pergolu, kde porost dobře provětrává. Vyhovuje jí propustná, dobře prohřátá, spíš lehčí půda bez zamokření. Houbovým chorobám odolává průměrně. V letech s deštivým létem je proto důležité odlistit okolí hroznů, aby porost po dešti rychle oschl, a případně použít ochranný postřik.
Mrazuvzdornost odpovídá odrůdám ze severovýchodu Spojených států, středoevropské zimy tedy snáší. V drsnějších polohách se mladým keřům na zimu přihrne patka zeminou.
U bujné odrůdy se v předjaří, v době vegetačního klidu, osvědčuje řez na tažně, který dá víc hroznů, nebo kombinace čípku a tažně podle zvoleného tvaru. V létě se odstraňují zálistky a při silné násadě se část hroznů odebere, jinak zůstanou bobule drobné a hůř se vybarví.
Kolem zrání se o sladké hrozny hlásí vosy a ptáci, kteří u bezsemenných odrůd dokážou zničit velkou část úrody. Asi tři týdny před sklizní se proto jednotlivé hrozny navlékají do síťovaných nebo perforovaných sáčků, kterými proudí vzduch. Uzavřené fóliové sáčky se nehodí, hrozny se v nich zapaří a hnijí.
Nejvíc vyniká při jídle rovnou z keře, ale hodí se i k sušení, na kompoty, šťávu a mošt. Bobule bez semen chutnají dětem a jsou praktickou surovinou pro domácí rozinky.
Odrůdu uvedla v roce 1972 zemědělská pokusná stanice státu New York v Geneve, pracoviště Cornellovy univerzity, odkud pocházejí také odrůdy 'Himrod', 'Romulus' a 'Interlaken'. Rodiči jsou 'Ontario' a 'Sultanina', klasická bezsemenná rozinková odrůda Blízkého východu. Cílem šlechtění bylo přenést sladkost a bezsemennost jižních stolních hroznů do podnebí, kde réva trpí zimními mrazy.