Réva vinná 'Italia' (Vitis vinifera 'Italia') je italská stolní odrůda bílé révy, po většinu dvacátého století nejpěstovanější stolní hrozen Evropy a dodnes stálice středomořských trhů. Spojuje velikost hroznu, vzhled bobule a ušlechtilé muškátové aroma, a proto patří k chuťově nejceněnějším stolním hroznům.
Hrozny jsou velké až velmi velké, kuželovité a spíše volnější. Oválné zlatožluté bobule pod jemným ojíněním dostávají na slunci jantarový nádech. Slupka je pevnější, dužnina pevná, křupavá, šťavnatá a sladká. Bobule mají semena. Muškátové aroma se naplno rozvine jen u úplně vyzrálých hroznů, a tak o termínu sklizně nejlépe rozhodne ochutnání několika bobulí.
Zraje pozdě, od konce září do října, a potřebuje dlouhý teplý podzim. V našich podmínkách jí proto patří to nejteplejší místo, jaké zahrada nabízí: jižní stěna, vyhřátá pergola, chráněný dvorek nebo skleník. Tam hrozny dozrají do plné sladkosti i vůně. Ve studeném a vlhkém podzimu nestihnou plně vyzrát a muškátová vůně zůstane slabá. Roste bujně a vede se na pevné opoře; jako samosprašná plodí i jediná rostlina.
Nejlépe roste v hlubší, propustné, hlinitopísčité až hlinité půdě s dobrou zásobou živin a neutrální až mírně zásaditou reakcí. Sází se do hluboké jámy. Vodu potřebuje hlavně v roce výsadby a v době, kdy se nalévají velké bobule. Mrazuvzdornost je střední, v drsnějších polohách proto ocení kryté stanoviště a v mládí zimní ochranu. Houbovým chorobám odolává průměrně; v deštivém roce pomáhá vzdušné vedení, odlistění zóny hroznů a včasná ochrana.
Hlavní řez se dělá v únoru za bezmrazého počasí, nejpozději do poloviny března. V červenci se probírá násada: méně hroznů na keři znamená mohutnější hrozny a kratší dozrávání. Letní zelené práce otevírají bobule slunci, na kterém závisí zlaté vybarvení i muškátová vůně. Kdo má pro 'Italii' teplé místo, sklidí v říjnu hrozny, jaké zná z jižních trhů. Kvůli mohutným hroznům a pozdnímu zrání je to réva spíš pro teplou zahradu než pro chladnou polohu.
Hrozny se jedí čerstvé, zdobí stůl a hodí se do salátů a dezertů. Pevná dužnina a slupka jim dávají výbornou skladovatelnost: nemyté, zavěšené nebo rozložené v jedné vrstvě vydrží v chladu a vlhku řadu týdnů. V Itálii se tak tradičně uchovávaly čerstvé až do vánočního stolu.
Odrůdu vyšlechtil počátkem dvacátého století italský šlechtitel stolních hroznů Alberto Pirovano zkřížením odrůd Bicane a Muscat Hamburg a uvedl ji roku 1911. Stala se synonymem italského stolního hroznu, po desetiletí vládla evropským trhům a dnes se pěstuje po celém Středomoří i v zámoří. Právě její zlaté muškátové hrozny utvářely představu několika generací Evropanů o tom, jak má stolní hrozen vypadat a chutnat.