Řetězovka viržinská 'Schneekrone' (Physostegia virginiana 'Schneekrone') je bíle kvetoucí odrůda severoamerické trvalky z čeledi hluchavkovitých. Barevné formy druhu kvetou růžově až nachově, 'Schneekrone' má květ čistě bílý, bez růžového nádechu. V pozdně letním záhoně je světlým svislým akcentem v době, kdy většina letních trvalek dokvétá.
Vzrůst je přísně vzpřímený. Lodyhy jsou tuhé a čtyřhranné, listy vstřícné, kopinaté, ostře pilovité, lesklé a sytě zelené. Hustý klas skládají dvoupyské trubkovité kvítky, tvarem podobné hledíku. Mají zvláštní, kloubovité nasazení: posunutý kvítek zůstane v nové poloze. Po odkvětu se kalich nafoukne a uzavře zrající semena.
Kvete od července do září, plné dva až tři měsíce. Klas se otvírá postupně odspodu, takže na jedné lodyze stojí současně rozkvetlá spodní část i zavřená poupata nahoře. Odstraněním odkvetlých klasů se podpoří postranní květenství. Ve váze vydrží dlouho, proto se pěstuje i k řezu, a klasy hojně navštěvují včely a čmeláci. Na podzim nadzemní část úplně zatahuje a přezimují jen kořeny a výběžky pod zemí.
Dorůstá 60 až 80 cm; v úrodné a vlhké půdě je u horní hranice, v chudé zůstává nižší. Jedna rostlina je široká 25 až 35 cm, krátkými podzemními výběžky se ale trs rok od roku zvětšuje. V komponovaném záhonu proto potřebuje dohled: dělení po dvou až třech letech rozrůstání zbrzdí a trs zároveň omladí. Vysazuje se v rozestupu asi 45 cm, pět až šest rostlin na metr čtvereční.
Daří se jí na slunci i v lehkém polostínu, v humózní, živné, propustné a stále čerstvě vlhké půdě. Krátký přísušek vydrží, delší sucho ale zkracuje kvetení a stonky pak poléhají. Na příliš vydatné a mokré půdě se naopak vytáhne a potřebuje oporu; jarní zkrácení lodyh o třetinu porost sníží a zpevní. Trvale vysychavé písčité místo jí nevyhovuje. Mrazuvzdornost je do -33 °C, zimní kryt nepotřebuje. V dusných, přeplněných porostech se občas objeví rez, vzdušný spon a včasné dělení riziko snižují.
Do pečlivě komponovaných smíšených záhonů se hodí jen pod dohledem nebo s kořenovou zábranou. V přírodních a prériových výsadbách, u vody a na vlhčích okrajích zahrady naopak může vytvořit souvislé plochy, kde je rozrůstání výhodou. Bílý klas se dobře snáší se žlutými pozdně letními trvalkami, s astrami, třapatkami a vyššími travinami a v polostínu prosvětlí tmavší místa. Pěstovat ji lze i v nádobě na terase, kde je rozrůstání nejsnáze pod kontrolou.
Druh pochází ze střední a jižní části Spojených států a zasahuje až do severovýchodního Mexika. Roste jak na březích toků a ve vlhkých nivách, tak v sušších prériích a na světlinách, a proto snese v zahradě široké rozmezí podmínek.