Řečík pistáciový 'Peter' (Pistacia vera 'Peter') je samčí odrůda pistácie, která sama žádné plody nenese. Pistácie je dvoudomá dřevina: samičí stromy nasazují peckovice, samčí dodávají pyl. Samičí odrůda bez samce v dosahu zůstane jalová, i když každé jaro bohatě kvete. 'Peter' je nejrozšířenější samčí odrůdou vůbec, protože pyl uvolňuje dlouho a jeho kvetení se dobře kryje s běžnými samičími odrůdami 'Kerman', 'Aegina' a 'Pontikis'.
Místo plodů nese květenství: drobné bezkorunné samčí květy v hustých červenohnědých latách, které se objevují v dubnu až květnu podle průběhu jara. Za suchého a větrného počasí z nich odchází velké množství velmi lehkého pylu. Peckovice, které díky němu dozrají na samičích stromech, jsou podlouhle vejčité, asi dva a půl centimetru dlouhé, s tvrdou skořápkou a olejnatým zeleným jádrem. Při zrání mění barvu ze zelené do žlutočervené a skořápka na konci léta praská.
Pyl přenáší výhradně vítr, včely na pistácii nepracují. Rozhoduje proto vzdálenost a směr převládajícího proudění vzduchu: samčí strom patří na návětrnou stranu skupiny samičích rostlin. Jeden samčí strom stačí na osm až deset samičích, ve velkých výsadbách bývá poměr ještě širší. Sklizeň na samičích stromech připadá na konec srpna až říjen.
Nedostatečné opylení se pozná spolehlivě: plody se sice založí, ale skořápka zůstane prázdná nebo jen slabě vyplněná a na konci léta nepraskne. Chladné a deštivé jaro, kdy za vlhka a bezvětří pyl nelétá, proto úrodu sráží víc než horké léto.
Stanoviště musí být plně slunné, teplé a závětrné: jižní stěna, svah nebo dvůr, kde se drží teplo. Půda má být propustná, spíše chudší, vápnitá až zásaditá. Mokro a kyselá půda zahubí pistácii častěji než mráz. Kořeny jdou hluboko, takže dospělá rostlina snáší sucho lépe než většina ovocných dřevin. V zimním klidu vydrží mráz do -15 °C; zranitelné je hlavně nevyzrálé dřevo mladých rostlin a víc než chlad jí škodí zimní vlhko.
Roste pomalu a vytváří opadavý, keřovitě rozvětvený strom 4 až 6 m vysoký se širokou nepravidelnou korunou. Lichozpeřené kožovité listy se na podzim barví žlutě až oranžově, takže suchomilný středomořský vzhled má rostlina i mimo dobu kvetení. Řez se omezuje na prosvětlení koruny v březnu, aby pyl volně prolétal.
Užitek z odrůdy 'Peter' je nepřímý, ale zásadní: bez ní samičí stromy nezaloží ani jedno jádro k sušení, pražení nebo solení. Pro domácí sklizeň se proto samčí rostlina pořizuje spolu se samičí odrůdou a obě se vysazují současně.
Pistácie pochází ze suchých hornatých oblastí Střední Asie a Íránu, kde se pěstuje po tisíce let; přes Sýrii a Řecko se dostala do Středomoří. Odrůdu 'Peter' vybral v Kalifornii pěstitel A. B. Peters u Fresna na počátku dvacátého století. Když se v sedmdesátých letech rozbíhalo americké pěstování pistácií na samičí odrůdě 'Kerman', stal se 'Peter' jejím standardním opylovačem a v této dvojici se rozšířil po celém světě.