Řečík pistáciový (Pistacia vera) v odrůdě 'Peter' je samčí rostlina, která sama žádné plody netvoří. Pistácie je dvoudomá dřevina: samičí jedinci nasazují peckovice, samčí dodávají pyl. Bez samce v dosahu zůstane samičí odrůda jalová, i když každé jaro bohatě kvete.
Plody se tedy na 'Peter' hledají marně. Místo nich je hlavním výstupem květenství: drobné bezkorunné samčí květy seskupené do hustých červenohnědých lat, které se objevují v dubnu až květnu, podle průběhu jara. Za suchého a větrného počasí z nich odchází velké množství velmi lehkého pylu. Peckovice, které díky němu dozrají na samičích stromech, jsou podlouhle vejčité, asi dva a půl centimetru dlouhé, s tvrdou skořápkou a olejnatým zeleným jádrem; při zrání mění barvu ze zelené do žlutočervené a skořápka na konci léta praská.
Opylení zajišťuje výhradně vítr, včely na pistácii nepracují. Rozhoduje proto vzdálenost a směr převládajícího proudění: samčí strom patří na návětrnou stranu skupiny samičích rostlin. 'Peter' je nejrozšířenější samčí odrůda vůbec, protože prášení pylu má dlouhé a časově se dobře kryje s kvetením běžných samičích odrůd, jako jsou 'Kerman', 'Aegina' nebo 'Pontikis'. V zahradě stačí jeden samčí strom na osm až deset samičích, ve velkoplošných výsadbách bývá poměr ještě širší. Sklizeň samičích stromů pak připadá na konec srpna až říjen. Nedostatečné opylení se u pistácie pozná spolehlivě: plody se sice založí, ale skořápka zůstane prázdná nebo jen slabě vyplněná a na konci léta nepraskne. Chladné a deštivé jaro proto úrodu sráží víc než horké léto.
Stanoviště vyžaduje plné slunce, teplo a závětří — jižní stěnu, svah nebo dvůr, kde se drží teplo. Půda musí být propustná, spíše chudší, vápnitá až zásaditá; mokro a kyselá reakce půdy jsou u pistácie častější příčinou úhynu než mráz. Kořeny jdou hluboko, takže dospělá rostlina snáší sucho lépe než většina ovocných dřevin. V zimním klidu vydrží mráz kolem minus patnácti stupňů, zranitelné je hlavně nevyzrálé dřevo mladých rostlin.
Vzrůst je pomalý. Z pistácie vyroste opadavý, keřovitě rozvětvený strom obvykle čtyř až šesti metrů vysoký, se širokou nepravidelnou korunou a lichozpeřenými kožovitými listy, které se na podzim barví žlutě až oranžově. Suchomilný středomořský vzhled má i mimo dobu kvetení.
Užitek z odrůdy 'Peter' je nepřímý, zato zásadní: bez ní samičí odrůdy nezaloží ani jediné jádro, které by se dalo sušit, pražit nebo solit. Ve výsadbách pro domácí sklizeň se proto samčí rostlina uvádí rovnou v páru se samičí odrůdou a vysazuje se současně s ní.
Pistácie pochází ze suchých hornatých oblastí Střední Asie a Íránu, kde se pěstuje po tisíce let a odkud se přes Sýrii a Řecko dostala do Středomoří. Odrůda 'Peter' vznikla v Kalifornii: vybral ji pěstitel A. B. Peters u Fresna na počátku dvacátého století a nese jeho příjmení. Když se v sedmdesátých letech rozbíhal americký pistáciový průmysl postavený na samičí odrůdě 'Kerman', stal se 'Peter' jejím standardním opylovačem a v této dvojici se rozšířil po celém světě. České rodové jméno řečík je novodobé botanické pojmenování rodu Pistacia.