Řečík pistáciový 'Aegina' (Pistacia vera 'Aegina') je pěstovaná odrůda pravé pistácie, dřeviny, z jejíchž semen pocházejí známé pistáciové oříšky. 'Aegina' je hlavní řeckou odrůdou, pojmenovanou podle ostrova Egina, který je s pěstováním pistácií tradičně spjatý. Jde o samičí, plodnou odrůdu s kvalitními, sytě zelenými jádry.
Pistácie jsou dvoudomé a větrosnubné: samčí a samičí květy vyrůstají na oddělených rostlinách. 'Aegina' jako samičí odrůda nasazuje plody jen tehdy, roste-li v jejím dosahu samčí rostlina, která ji na jaře opýlí větrem přenášeným pylem. Jako opylovač slouží samčí odrůda, například 'Peter'; jediný samec přitom opýlí i osm až dvanáct samičích rostlin. Bez opylovače zůstane 'Aegina' neplodná, což je pro úrodu zásadní.
Plody jsou drobné peckovice; jedlou částí je zelenavé jádro uvnitř tvrdé skořápky, která při dozrání praská. Oříšky dozrávají pozdě, koncem léta až na podzim, a to jen v dostatečně horkém a dlouhém létě. Řečík je opadavý keř nebo malý strom s kožovitými, zpeřenými listy a v dospělosti dorůstá několika metrů.
Pistácie je náročná na teplo – ke spolehlivému vyzrání oříšků potřebuje dlouhé, horké a suché léto středomořského typu. V našich podmínkách proto ve volné půdě plodí jen výjimečně a pěstuje se spíše jako sběratelská rostlina do nejteplejších, výslunných a suchých poloh, nebo v nádobě přenášené na zimu do světla a chladu. Snáší sucho i letní žár, je ale jen omezeně mrazuvzdorná, řádově do minus deseti až patnácti stupňů.
Řečíku svědčí propustná, spíše chudší a vápnitá půda a plné slunce; nesnáší zamokření, které mu škodí víc než sucho. Pěstuje se roubovaný nebo z výsevu. Pro úrodu je nezbytné vysadit samičí odrůdu 'Aegina' společně se samčím opylovačem. I když je u nás plodná sklizeň nejistá, zůstává pistácie zajímavou a neobvyklou dřevinou pro milovníky exotiky a suchomilných rostlin.
Pistácie je dlouhověká a hluboko kořenící dřevina, která má sklon ke střídavé plodnosti – po roce bohaté úrody následuje rok slabší. Samčí opylovač by měl růst v dosahu do několika desítek metrů, aby vítr pyl spolehlivě přenesl; u nádobových rostlin lze opylení podpořit i ručně přenesením pylu ze samčích květů na samičí. Jádra dozrávají uvnitř skořápky, která se při zralosti podélně otevírá, a sklízejí se až koncem sezóny. Trpělivost je namístě i u dobře rostoucích rostlin, protože pistácie začíná plodit až po několika letech.
Ostrov Egina v Saronském zálivu nedaleko Athén je proslulý pěstováním pistácií a místní oříšky nesou chráněné označení původu. Právě odtud pochází jméno odrůdy 'Aegina', která je hlavní řeckou pěstovanou pistácií. Pravá pistácie sama patří k nejstarším pěstovaným ořechům vůbec – pochází z Předního východu a Střední Asie, kde se využívá po tisíce let, a do Středomoří se rozšířila už ve starověku.