Řečík pistáciový 'Aegina' (Pistacia vera 'Aegina') je řecká odrůda pistácie, samičí rostlina, která patří k nejpěstovanějším odrůdám Řecka. Tvoří pomalu rostoucí opadavý strom či velký keř s rozložitou korunou, u nás obvykle do dvou až tří metrů; ve Středomoří jde o dlouhověkou dřevinu, která plodí i po sto letech. Lichozpeřené kožovité listy se třemi až pěti lístky jsou lesklé, sytě zelené, na podzim se barví do žlutooranžových tónů. Kořen je hluboký a kůlovitý, což dospělým rostlinám dává mimořádnou odolnost proti suchu, ale komplikuje přesazování.
Plodem jsou peckovice nahloučené v hroznovitých plodenstvích, jejichž dužnaté obaly se za zrání barví červeně a žlutě. Uvnitř je pistáciový oříšek: skořápka se při dozrání charakteristicky pootevírá a skrývá relativně velké jádro o hmotnosti kolem jednoho gramu, zelenavé, jemně nasládlé a výrazně aromatické. Právě chuť a barva jader vynesly odrůdě pověst mezi labužníky.
Řečík je dvoudomý druh: 'Aegina' jako samičí rostlina plodí jen tehdy, roste-li poblíž samčí rostlina jako zdroj pylu – osvědčeným opylovačem je odrůda 'Peter', přičemž jeden samčí jedinec zvládne opylit osm až dvanáct samičích. Opylení zajišťuje vítr. Kvete v dubnu až květnu, plody dozrávají v září až říjnu. Do plodnosti vstupuje pozvolna, zpravidla až po pěti a více letech, plné sklizně dává ve věku kolem deseti let. Plodnost je výrazně střídavá – po bohatém roce následuje slabý, protože násada vyčerpává zásoby pro založení květů na další sezonu.
Stanoviště musí být plně slunné, horké a suché – pistácie snáší extrémní letní žár i výrazné teplotní výkyvy a vyžaduje dobře propustnou, klidně kamenitou či vápenitou půdu; zamokření nesnáší. Pistácie obecně potřebují zhruba 750 až 1000 hodin zimního chladu, 'Aegina' patří k odrůdám s nízkým nárokem na chlad, a proto v Řecku roste i v teplých přímořských oblastech. Dospělé dřevo je otužilejší, než se čekává, mladé rostliny však mrazy poškozují, proto se u nás doporučuje pěstování v nádobě se zimováním ve světlé bezmrazé místnosti, případně výsadba na chráněné jižní stěně s důkladnou zimní ochranou. K nasazení plodů odrůda potřebuje dlouhé horké léto.
Použití: jádra se konzumují čerstvá i pražená a solená, patří do cukrářství (chalva, baklava, zmrzliny) i studené kuchyně. Dobře usušená jádra ve skořápce vydrží v suchu a chladu přes rok.
Souhrnně je 'Aegina' odrůda pro trpělivé pěstitele sběratelských druhů: vyžaduje horké stanoviště, samčího partnera a čas, odměnou je ale plodící pistácie – dřevina, která se v našich zahradách stále počítá mezi rarity.
Pistácie pochází ze střední a jihozápadní Asie; do Středomoří ji rozšířili už v antice a v Řecku zdomácněla natolik, že se stala součástí národní gastronomie. Odrůda 'Aegina' vznikla na stejnojmenném ostrově v Sárónském zálivu, kam byly pistácie dovezeny v 19. století; místní produkce „fistiki Aeginis" má dnes v Evropské unii chráněné označení původu a ostrov pořádá každoroční pistáciové slavnosti. Jméno odrůdy je tedy přímým odkazem na místo vzniku. Rodové jméno Pistacia přešlo do latiny z perštiny přes řečtinu – stejný základ má i české slovo pistácie.