Řebříček obecný 'Paprika' (Achillea millefolium 'Paprika') nese jméno podle barvy. Čerstvě rozvité chocholíky jsou sytě paprikově červené a každý drobný úbor má uprostřed žluté oko. Ta kombinace dává květenství hloubku, kterou jednolitě zbarvené řebříčky nemají: zblízka je vidět kresba, zdálky působí čistá červeň.
Barva ovšem nezůstává stejná. Jak úbory stárnou, červená bledne do růžových a krémově žlutých tónů a nejstarší květy nakonec zhnědnou. Chocholíky se neotevírají najednou, a proto trs v plném létě nese současně čerstvou červeň i vybledlé pastely. Pro sytou barvu se zestárlé chocholíky odstřihávají průběžně, pro žíhaný, vyšisovaný dojem se nechají na místě. Proti 'Kirschkönigin' je červeň čistší, žluté oko výraznější a blednutí do krémové zřetelnější.
Stvoly jsou pevné a rovné a nesou chocholíky vzpřímeně. S květenstvím měří 60 až 75 cm a trs se rozkládá do podobné šířky, takže je zhruba dvakrát vyšší než 'Desert Eve Red' a patří spíš doprostřed záhonu než na jeho okraj. Šedozelený list kapradinovitého vzhledu při doteku voní a ostrou barvu květů tlumí.
Kvete od června do září. Když se v polovině léta seříznou odkvetlé stvoly, trs obrazí a na podzim vykvete podruhé. První vlnu je tak možné využít k řezu a k sušení odkvetlých okolíků a druhá ještě rozsvítí podzimní záhon.
Patří na slunce; v polostínu by se pevné stvoly natahovaly a barva by ztratila sytost. Poradí si s jílovitou, hlinitou i písčitou půdou, pokud je propustná; sucho snese a nevadí jí ani zasolení, takže obstojí i u cesty, kam se v zimě sype sůl. Přikrývku na zimu nepotřebuje, nebezpečnější než mráz je pro ni půda, ve které v zimě stojí voda. Trs se postupně rozrůstá, a když zhoustne, rozdělí se na jaře nebo na podzim.
Ve slunném trvalkovém záhonu, v lučním pásu i na suchém záhonu tvoří teplý barevný akcent. Vedle stříbrných a modrých tónů vynikne červeň i její pozdější pastely. Chocholíky lákají motýly, včely a další opylovače.