Řebříček obecný 'Creme de la Creme' (Achillea millefolium 'Creme de la Creme') je vytrvalá trvalka slunných a suchých stanovišť, patřící do barevné odrůdové řady vyšlechtěné z domácího lučního druhu. Od planého řebříčku se liší barvou květenství a vyrovnaným, méně rozvalujícím se vzrůstem.
Rostlina tvoří přízemní trs jemných listů a z něj vyrůstají vzpřímené, tuhé, olistěné lodyhy. Listy jsou charakteristické: dvakrát až třikrát zpeřeně dělené na velmi úzké úkrojky, takže působí až peříčkovitě; po rozemnutí kořenitě voní. Právě jemnost listu odlišuje řebříček od většiny trvalek se stejnou dobou kvetení a činí z něj vhodného partnera k rostlinám s hrubou strukturou.
Květenství je ploché, vodorovné, tvořené velkým počtem drobných úborů seskupených do hustého chocholíku o průměru šesti až deseti centimetrů. Barva je krémově žlutá; ve výsadbě působí jako světlá vrstva položená nad záhonem a odstín se snadno kombinuje s modrými, růžovými i sytě žlutými sousedy.
Kvetení připadá na červenec až září. Po sestřižení odkvetlých chocholíků následuje slabší druhá vlna, která v příznivém roce sahá do října. Květenství jsou vydatným zdrojem nektaru a patří k nejvyhledávanějším trvalkám pro motýly, včely, pestřenky a další užitečný hmyz.
Vzrůst dosahuje šedesáti až sedmdesáti centimetrů výšky s květenstvím, šířka trsu je zhruba čtyřicet centimetrů. Ve výsadbě se počítá s pěti až sedmi rostlinami na metr čtvereční, aby vznikla souvislá plocha; jednotlivá rostlina v záhonu působí nevýrazně.
Stanoviště vyžaduje plné slunce. V polostínu se lodyhy natahují, poléhají a kvetení je řidší. Rostlina snáší horko, městské prostředí a odražené teplo od dlažby.
Půda má být propustná, spíše chudší a sušší, hlinitopísčitá až kamenitá. Živná a vlhká půda vede k bujnému měkkému růstu a k poléhání; přehnojení je u řebříčků nejčastější pěstitelská chyba. Sucho po zakořenění snáší velmi dobře, zamokření a stojící zimní voda naopak vedou k úhynu.
Mrazuvzdornost je vysoká a rostlina přezimuje ve volné půdě bez ochrany. Suchá nadzemní část se ponechává přes zimu jako ochrana kořenového krčku a odstraňuje se v předjaří.
Trs se s věkem rozrůstá do stran krátkými výběžky a po třech až čtyřech letech prořídne ve středu; omlazení dělením v předjaří je proto pravidelný zásah, který zároveň slouží k množení. Barevné odrůdy řebříčku mají navíc sklon k postupné ztrátě sytosti odstínu u starých trsů, takže omlazení udrží i barvu.
Květenství je vhodné k řezu i k sušení. Ve váze vydrží dlouho a po usušení si drží tvar i barvu, takže patří ke klasickým materiálům suchých vazeb; řeže se ve fázi, kdy je chocholík plně rozvinutý, ale ještě neztmavl.
V zahradě se odrůda používá do slunných trvalkových a štěrkových záhonů, do luční a přírodně laděné výsadby, do pásů podél cest a do zahrad zaměřených na motýly a včely. Kombinuje se s okrasnými travami, šalvějí, kakostem, levandulí a rozchodníky, se kterými sdílí nároky na propustnou půdu a slunce.
Řebříček obecný je domácí evropská rostlina suchých luk, mezí a pastvin, rozšířená prakticky po celé mírné zóně severní polokoule. Rodové jméno Achillea odkazuje na Achilla, který podle antické tradice ošetřoval rostlinou rány svých vojáků; druhové jméno millefolium znamená tisícilistý a popisuje jemně dělený list. Rostlina má dlouhou tradici v lidovém léčitelství jako svíravá a hojivá droga a v českém prostředí se jí říkalo bylinný obvaz. Barevné zahradní odrůdy vznikly ve dvacátém století výběrem z planých populací a z křížení; řada, do které tato odrůda patří, byla šlechtěna na širokou barevnou škálu a na pevnější, méně poléhavou lodyhu.