rdesno hadí kořen
rdesno hadí kořenrdesno hadí kořenrdesno hadí kořenrdesno hadí kořen

Vlastnosti rostliny:

rdesno hadí kořen

Persicaria bistorta (Polygonum bistorta)
Popis:
Hustě obsazené růžové klasy na štíhlých stvolech nad širokým trsem listů, které se otevírají už v květnu. Domácí luční trvalka vlhkých stanovišť, kde vytváří souvislé porosty. V zahradě se hodí tam, kde je půda trvale vlhká a jiné trvalky strádají. Zobrazit více
Vyberte některou z dostupných variant:
Všechny varianty jsou vyprodané.
sazenice v květináči velikosti 9x9 cm
0 ks
  129,00 Kč/ks
RO009422
Možnosti odeslání: kurýrem, osobní odběr, dovezeme my

Dlouhý popis:

Rdesno hadí kořen (Persicaria bistorta) je vytrvalá bylina vlhkých luk, v české přírodě běžná zejména v podhorských a horských oblastech. V zahradách se pěstuje jako trvalka do vlhkých partií, kde spolehlivě roste a kvete tam, kde běžný sortiment záhonových trvalek selhává.

Rostlina vyrůstá z tlustého, esovitě zprohýbaného oddenku, který je uložený mělce pod povrchem a postupně se rozrůstá do stran. Právě tvar oddenku dal rostlině jméno v češtině i v latině; druhové jméno bistorta znamená dvakrát zkroucený.

Listy tvoří přízemní růžici. Jsou dlouze řapíkaté, podlouhle vejčité až kopinaté, deset až dvacet centimetrů dlouhé, matně zelené, na rubu šedozelené, s výraznou střední žilkou a s křídlatě rozšířeným řapíkem. Lodyžní listy jsou menší a přisedlé. Olistění je husté a tvoří souvislou plochu, která nepropouští plevel.

Květenství je hlavní ozdobou. Na štíhlých, vzpřímených, málo olistěných stvolech vyrůstají husté válcovité klasy dlouhé tři až sedm centimetrů, složené z mnoha drobných světle růžových květů. Klas působí jako plná svíčka a nad širokým listovým trsem tvoří výrazný svislý prvek.

Kvetení připadá na květen až červenec, hlavní vlna na přelom května a června. Po sestřižení odkvetlých stvolů rostlina často nasadí slabší druhou vlnu v pozdním létě. Květy jsou vydatným zdrojem nektaru a patří k důležitým rostlinám pro motýly a včely v období, kdy louky bývají posečené.

Stanoviště vyhovuje slunné i polostinné. Rozhodující není světlo, ale vlhkost: rostlina vyžaduje trvale vlhkou půdu a na plném slunci v suchu předčasně zatahuje. V polostínu snáší sušší podmínky lépe.

Půda má být hlinitá až jílovitá, humózní, živná a trvale vlhká; snáší i těžkou půdu a periodické zamokření. Reakci půdy snese v širokém rozmezí. Suchá písčitá půda je jediné stanoviště, na kterém rostlina neuspěje.

Vzrůst dosahuje šedesáti až devadesáti centimetrů výšky s květenstvím, listový trs zůstává kolem třiceti centimetrů. Šířka porostu se s věkem zvětšuje, protože oddenek se rozrůstá do stran; ve výsadbě se počítá se sponem čtyřiceti až padesáti centimetrů.

Šíření je pozvolné, ale trvalé. Na vyhovujícím vlhkém stanovišti rostlina během několika let vytvoří souvislý porost; to je v dešťovém záhonu a na břehu jezírka výhoda, v malém trvalkovém záhonu je nutné počítat s občasným omezením porostu rytím.

Mrazuvzdornost je vysoká, rostlina přezimuje bez ochrany. Nadzemní část na podzim odumírá; suchá hmota se ponechává do předjaří.

Množení se dělá dělením oddenku v předjaří nebo po odkvětu. Rostlina se dobře ujímá a dělení snáší bez omezení kvetení.

V zahradě se používá do vlhkých trvalkových záhonů, na břehy jezírek a vodotečí, do dešťových záhonů, do luční a přírodně laděné výsadby a do polostinných partií. Kombinuje se s kosatci sibiřskými, tužebníkem, upolínem a s ostřicemi, které sdílejí nároky na vlhkost.

Choroby a škůdci rostlinu prakticky nezatěžují. Za suchého léta se na listech objevují hnědé zaschlé okraje, což ale není choroba, nýbrž projev nedostatku vláhy; rostlina v takovém případě předčasně zatáhne a příští jaro znovu vyraší bez následků.

Ve výsadbě se osvědčuje hromadné použití. Jednotlivá rostlina působí v záhonu neurčitě, zatímco souvislá plocha listového trsu s desítkami vzpřímených klasů vytvoří obraz vlhké louky, ke kterému druh přirozeně patří. V kombinaci s trávami a s pozdějšími vlhkomilnými trvalkami se tak dá vytvořit výsadba, která má hodnotu od května do podzimu.

Rostlina má dlouhou tradici v lidovém léčitelství. Oddenek obsahuje vysoký podíl tříslovin a používal se jako svíravá droga; latinské lékárnické jméno rhizoma bistortae se objevuje v lékopisech od středověku. Mladé listy se v období nedostatku jedly jako zelenina a v severní Anglii se dodnes připravuje tradiční jarní pokrm z jejich směsi. České jméno hadí kořen odkazuje jak na tvar oddenku, tak na starší přesvědčení o účincích proti hadímu uštknutí, které vycházelo z nauky o signaturách, tedy z představy, že tvar rostliny napovídá její léčebné použití. Přirozený areál pokrývá Evropu a mírnou Asii a druh je vázaný na vlhké louky, kterých s odvodňováním krajiny ubývá.

Základní charakteristika rostliny

Doba květukvěten až červenec, po sestřihu slabší druhá vlna v pozdním létě
Výška60–90 cm s květenstvím, listový trs kolem 30 cm; spon 40–50 cm
Stanovištěslunce i polostín; rozhoduje vlhkost, ne světlo
Půdahlinitá až jílovitá, živná, trvale vlhká; snese i periodické zamokření
Dělení trsův předjaří nebo po odkvětu; rostlina se dobře ujímá
Šířenípozvolné oddenkem; na vlhkém stanovišti tvoří souvislý porost
Zimní úpravasuchá nadzemní část se ponechává do předjaří
Mrazuvzdornostvysoká, bez zimní ochrany
Pro opylovačevydatný zdroj nektaru pro motýly a včely

Kalendář pěstování

FázeKdyPoznámky
Výsadbaduben až záříspon 40–50 cm, do trvale vlhké živné půdy
Sestřih odkvetlých stvolůčervenecseřízněte stvoly u báze, podpoříte druhou vlnu
Zálivkačerven až srpenv suchu zalévejte, jinak rostlina předčasně zatáhne
Omezení porostudubenpřerostlé okraje odryjte a odeberte
Úklid nadzemní částibřezensuchou hmotu odstraňte před rašením