Rakytník řešetlákový 'Leikora' (Hippophae rhamnoides 'Leikora') je samičí, tedy plodonosná odrůda německého původu, vyšlechtěná pro vysoký výnos a velikost plodů. Roste jako mohutný, silně větvený keř dorůstající až čtyř metrů, s pevnými, vzpřímenými výhony a trny; listy jsou úzké, kopinaté, na líci šedozelené a na rubu stříbřité.
Plody jsou vejčité bobule, u stopky rozšířené, sytě oranžové, o hmotnosti kolem šesti desetin gramu, což je na rakytník nadprůměrné. Slupka je pevná. Dužnina je šťavnatá, výrazně kyselá a aromatická, s mimořádně vysokým obsahem vitaminu C, karotenoidů a olejů. Zralost nastává od druhé poloviny září a plody vydrží na keři dlouho do zimy.
Sklizeň je u rakytníku specifická. Bobule drží pevně, mají tenkou slupku a při ručním trhání se rozmačkají, proto se osvědčuje stříhání celých plodonosných větviček. Nastříhané větvičky se zamrazí, po vymrznutí se plody snadno oddělí poklepáním. Tento postup je zároveň formou řezu, protože rakytník plodí na loňském dřevě a odstranění odplozených větviček podporuje tvorbu nových.
Rakytník je dvoudomý, což je pěstitelsky rozhodující: samičí a samčí květy jsou na oddělených rostlinách. Odrůda 'Leikora' je čistě samičí a bez samčí rostliny v okolí nenasadí ani jeden plod. Opylení zajišťuje vítr, proto se samčí keř – nejčastěji odrůda 'Pollmix' – vysazuje na návětrnou stranu ve vzdálenosti do zhruba dvaceti metrů. Jedna samčí rostlina opylí pět až deset samičích. Kvetení nastává v dubnu, ještě před rašením listů, drobnými nenápadnými květy.
Rakytník je mimořádně nenáročná dřevina. Snáší chudé, písčité, kamenité i zasolené půdy, sucho i městské znečištění; nesnáší stín a zamokření. Na kořenech žije v symbióze s bakteriemi poutajícími vzdušný dusík, díky nimž si rostlina hnojení prakticky nevyžaduje a půdu naopak obohacuje. Mrazuvzdornost je plná. Nevýhodou je bohatá kořenová výmladnost, se kterou je nutné při umístění keře počítat.
Plody se zpracovávají na šťávy, sirupy, marmelády, ovocná vína a oleje; syrové se pro kyselost jedí zřídka. Rakytníkový olej lisovaný ze semen i dužniny se používá v kosmetice a v přírodním léčitelství. Šťáva se běžně ředí nebo míchá s jablečnou.
Do plné plodnosti dorůstá keř zhruba za čtyři až pět let. Řez se u rakytníku prakticky kryje se sklizní, protože se odstraňují odplozené větvičky; kromě toho se jednou za několik let provede prosvětlení a odstranění nejstarších výhonů. Rostliny se sázejí s rozestupem dvou až tří metrů. Kořenové výmladky, kterými se keř rozrůstá do okolí, je vhodné v menších zahradách omezit kořenovou zábranou.
Rakytník řešetlákový roste přirozeně od pobřeží severní Evropy přes Alpy až po Himálaj, kde osídluje štěrkové náplavy, duny a suťové svahy. V Rusku a Číně se pěstuje ve velkém už desítky let, v Evropě přišel zájem s poznáním obsahu vitaminu C. Odrůda 'Leikora' vznikla v Německu ve druhé polovině 20. století a stala se standardem produkčních výsadeb. Rodové jméno Hippophae pochází z řeckého hippos, kůň, a phaos, lesk – podle antické zkušenosti, že koně krmení listím rakytníku měli lesklou srst. Český název řešetlákový odkazuje na podobnost listů s řešetlákem.