Pustoryl 'Manteau d'Hermine' (Philadelphus 'Manteau d'Hermine') je nízko rostoucí, kompaktní kultivar pustorylu s plněnými, silně vonnými květy, který mezi zástupci rodu patří k nejmenším a nejhustěji rostoucím.
Habitus je hustě větvený, oblý, mírně převislý na koncích výhonů, čímž vytváří pravidelný, zaoblený tvar bez nutnosti tvarovacího zásahu. Listy jsou vejčité, drobně zubaté, středně zelené, opadavé, na podzim bez výraznější barevné proměny. Květy jsou plněné, krémově bílé, uspořádané v drobných hroznovitých květenstvích na koncích krátkých bočních větviček, a vynikají sytou, sladkou vůní připomínající pomerančový květ, po níž rod pustoryl, latinsky Philadelphus, v lidové řeči dostal přízvisko falešný pomerančovník. Kvete od května do června a v době kvetení bývá keř díky množství drobných, hustě nasazených květů zcela pokrytý bílou barvou, takže na chvíli téměř zmizí zelený list.
Sezónně je hlavní ozdobou období kvetení na přelomu jara a léta, kdy rostlina působí nejsilněji nejen vizuálně, ale i vůní šířící se po celém okolí; po odkvětu zůstává keř po zbytek sezony jednotně zeleným pozadím bez další výrazné proměny až do podzimního opadu listů.
Stanoviště vyhovuje slunné i lehce přístíněné, protože rostlina snáší i mírný polostín, aniž by výrazně ubývalo kvetení, byť na plném slunci bývá nasazení květů bohatší. Půda může být zásaditá, kyselá i neutrální, důležitější je dobrá propustnost a přiměřená úrodnost; na chudé, vysychavé půdě kvetení slábne, na těžké a trvale zamokřené naopak rostlina trpí hnilobou kořenů a odumíráním starších větví.
Vzrůst je pomalý a rostlina zůstává trvale nízká, obvykle kolem šedesáti až sto centimetrů výšky při šířce až kolem jednoho a půl metru, takže tvoří spíše širší než vysoký polokulovitý keř. Této vlastnosti se využívá tam, kde je potřeba nízký, hustý tvar bez pravidelného zakracování, na rozdíl od vyšších pustorylů, které bez řezu snadno oholí u báze a přerostou do nevzhledného tvaru.
V zahradě se 'Manteau d'Hermine' uplatňuje v popředí smíšeného záhonu, jako nízký solitér u sezení nebo terasy, kde jeho vůně během kvetení vynikne nejvíc, i ve velkých nádobách díky kompaktnímu vzrůstu. Dobře se kombinuje s růžemi a trvalkami podobné výšky, kde barevně navazuje na jejich pozdější kvetení, a hodí se i do menších zahrad, kde by vzrůstnější pustoryly zabíraly příliš mnoho prostoru a musely by se pravidelně krátit, aby se udržely v mezích záhonu.
Proti vysokým, dva až tři metry vzrůstajícím kultivarům pustorylu, které se běžně sázejí do zadní části záhonu nebo jako volně rostoucí plot, je 'Manteau d'Hermine' jedinou variantou, kterou lze bez obav umístit přímo k sezení nebo k cestě, aniž by časem zastínila okolí nebo přerostla přes plot. Vůně přitom není o nic slabší než u vzrůstnějších příbuzných – naopak díky nízkému vzrůstu se šíří blíž k úrovni nosu a je v zahradě citelnější. Kompaktní tvar zároveň znamená, že rostlina léta drží upravený vzhled i bez pravidelného zásahu, což ji odlišuje od bujněji rostoucích pustorylů, které bez řezu rychle ztrácejí kompaktnost a olysávají u báze.
Rod Philadelphus vyšlechtil ve druhé polovině devatenáctého století francouzský šlechtitel Victor Lemoine ve své školce v Nancy křížením několika severoamerických a asijských druhů; z této skupiny, označované jako Philadelphus x lemoinei, pochází i 'Manteau d'Hermine'. Francouzský název znamená doslova hermelínový plášť a odkazuje na hustě nasazené bílé květy, které keř v době kvetení pokrývají jako honosný lem hermelínového kožichu užívaného na panovnických a šlechtických róbách. Odrůda patří mezi nejmenší a nejkompaktnější kultivary pustorylu vůbec, díky čemuž se prosadila i tam, kde na klasické, vysoké pustoryly nebylo v zahradě místo.