Pustoryl 'Lemoinei' (Philadelphus 'Lemoinei') je středně vysoký keř, jehož půvab spočívá v drobnosti. Květy, listy i větvičky má menší a jemnější než pustoryl věncový, a celek proto působí lehce, téměř vzdušně, přestože dorůstá 1,5 až 2 m výšky a zhruba 1,5 m šířky.
Květy jsou jednoduché, čistě bílé a měří kolem 2,5 cm. Mají jen čtyři korunní lístky, takže zepředu připomínají malý kříž, a uprostřed svítí zlatožluté tyčinky. Po třech až sedmi vyrůstají na koncích krátkých postranních větévek, kterých je na keři velké množství, a v červnu tak vznikají hojné bílé svazečky.
Vůně je silná a sladká, přitom méně omamná než u pustorylu věncového. Díky tomu se keř dá vysadit i blíž k místům, kde se tráví hodně času, aniž by vůně v plném květu přebila vše ostatní. Rozdíl je znát hned: pustoryl věncový voní těžce, 'Lemoinei' sladce a lehčeji.
Keř roste vzpřímeně a tenké větve se na koncích obloukovitě sklánějí, takže obrys je zaoblený. Listy jsou zelené a drobnější než u většiny pustorylů, větvení jemné a husté. Proti 'Manteau d'Hermine' je vyšší a jeho květ je jednoduchý, ne plný; kdo hledá drobnokvětý pustoryl, ale ne nízký polštář, najde tady střední cestu. Mimo dobu květu působí jako klidný zelený keř s jemnou texturou, který se dobře snese s trvalkami i nižšími keři.
Nejlépe mu vyhovuje propustná hlinitá až jílovitá půda, neutrální nebo vápnitá a mírně vlhká. Stanoviště může být slunné až polostinné, nejbohatěji kvete na slunci. V běžné zimě nepotřebuje žádné zakrývání, mráz snáší dobře.
Květy zakládá na loňských větvičkách, a tak se stříhá výhradně po odkvětu. Čas od času se u země odstraní některá stará větev, aby se keř průběžně omlazoval a kvetl každý rok stejně bohatě.
Uplatní se jako solitéra v menší zahradě, ve skupinách s dalšími keři i ve volně rostoucím kvetoucím plotu, kde jeho jemná textura změkčí hrubší sousedy.