Pustoryl 'Dame Blanche' (Philadelphus 'Dame Blanche') je opadavý keř s plnými bílými květy, jeden ze zahradních kříženců, jaké od konce 19. století vznikaly ve školce Victora Lemoina v Nancy. Rod Philadelphus zahrnuje asi šedesát druhů keřů vysokých od jednoho do šesti metrů; anglické jméno mock orange, tedy „falešný pomeranč", se vžilo podle vůně květů, která připomíná pomerančové květy a jasmín. S pomerančovníkem ani s jasmínem přitom pustoryly příbuzné nejsou.
Zařazení odrůdy není v literatuře jednotné. Rostliny pěstované v Británii odpovídají skupině Virginalis, zatímco původní popis v monografii Shiu-ying Hu řadí 'Dame Blanche' do skupiny Lemoinei. Obě skupiny stojí na Lemoinově práci: základ dalo od roku 1883 křížení severoamerického P. microphyllus se zahradními formami P. coronarius.
Květy jsou široce zvonkovité, asi dva a půl centimetru široké, plné až poloplné, po devíti sestavené do krátkých hroznů, čistě bílé a jen mírně vonné — u plnokvětých pustorylů je slabší vůně obvyklá daň za nahromaděné korunní lístky. Listy jsou tmavě zelené, na líci hladké a téměř lysé, na rubu slabě chlupaté, úzce až široce vejčité, devět až patnáct centimetrů dlouhé a čtyři až šest a půl centimetru široké, s několika mělkými, daleko od sebe posazenými zuby. Borka starších větví se odlupuje v podélných pruzích, plodem je suchá tobolka s množstvím drobných semen bez okrasného významu.
Hlavní kvetení připadá u pustorylů na květen a červen. Květní pupeny se zakládají na loňském dřevě, takže o bohatosti příští sezony rozhoduje počet silných výhonů, které keř vytvoří po odkvětu. Podzimní zbarvení listů je nevýrazné, jen žlutavé; v zimě zůstává keř bezlistý a působí strukturou větví a odlupující se borkou.
Stanoviště má být alespoň středně slunné, půda hlinitá, propustná a spíše čerstvě vlhká. V plném slunci kvete nejbohatěji, polostín snáší, v hlubokém stínu květů rychle ubývá a výhony se protahují. P. coronarius, jeden z rodičů skupiny, je mrazuvzdorný v zónách 4 až 8, což odpovídá tomu, že se kříženci ve střední Evropě pěstují bez zimní ochrany. Po zakořenění snáší i delší přísušek.
Pro srovnání je užitečné vzít si botanický druh: P. coronarius, po staletí základní zahradní pustoryl, dorůstá tří až tří a půl metru výšky a dvou a půl až tří metrů šířky, což je v dnešních zahradách často víc, než kolik je k dispozici. Plnokvěté kříženci Lemoinova okruhu tento rozměr výrazně zmenšily, aniž by ubraly na množství květů.
Konečná velikost se odvíjí od skupiny: rostliny skupiny Lemoinei dorůstají zhruba 1,2 až 1,8 metru, skupina Virginalis 1,8 až 2,4 metru. 'Dame Blanche' je v literatuře hodnocena jako odrůda mírného růstu a mezi plnokvětými pustoryly patří k nižším — v zahradě se s ní počítá jako s keřem do zhruba půldruhého metru výšky a podobné šířky, kterou naplno vyvine během několika sezon.
Uplatnění odpovídá střednímu vzrůstu a době květu. Sází se jako solitéra do menších zahrad, do volně rostoucích kvetoucích plotů a skupin, kde na sebe navazuje s dalšími keři kvetoucími na loňském dřevě. Osvědčené je umístění blízko posezení, terasy nebo okna, kde je vůně v podvečer nejlépe znát. Ze zahradního hlediska navazuje na pivoňky a kosatce a předchází letnímu kvetení růží. Řez se vede po odkvětu: odstraňují se staré odkvetlé větve a ponechávají silné letošní výhony, jinak keř zahoustne a kvetení se přesune do horní části koruny. Rozmnožování je u pustorylů snadné řízkováním z měkkého letního dřeva, takže z jedné rostliny lze poměrně rychle získat celou skupinu do delšího plotu.
Victor Lemoine (1823–1912) z Nancy je autorem podstatné části dnešního sortimentu pustorylů; jeho kříženci a kříženci jeho následovníků tvoří tři čtvrtiny a více toho, co se v zahradách pěstuje. Zlom nastal v roce 1883, kdy dostal ze Spojených států drobnolistý P. microphyllus a zkřížil ho se zahradními formami P. coronarius. Z let 1888 až 1898 pochází řada 'Lemoinei', 'Erectus', 'Avalanche' a 'Manteau d'Hermine', pro niž jsou typické spíše drobné, ale silně vonné květy. Plnokvěté formy přišly později, přes plnokvětý P. ×nivalis, a jejich typem je 'Virginal' z roku 1909. Do stejné rodiny bílých plnokvětých odrůd patří i 'Dame Blanche', jejíž jméno znamená Bílá paní.