Pustoryl 'Dame Blanche' (Philadelphus 'Dame Blanche') je opadavý keř s plnými bílými květy, jeden ze zahradních kříženců, jaké od konce 19. století vznikaly u Victora Lemoina v Nancy. Rod zahrnuje asi šedesát druhů keřů, které měří od jednoho do šesti metrů. Vůně pustorylů připomíná pomerančové květy a jasmín, s pomerančovníkem ani jasmínem ale příbuzné nejsou.
Základ kříženců položil Lemoine od roku 1883 spojením severoamerického P. microphyllus se zahradními formami P. coronarius. Z této práce vzešly drobnokvěté silně vonné odrůdy i pozdější plnokvěté typy, k nimž 'Dame Blanche' patří.
Květy jsou široce zvonkovité, asi 2,5 cm široké, plné až poloplné a čistě bílé. Po devíti tvoří krátké hrozny. Voní jen mírně, protože u plnokvětých pustorylů se nahromaděné korunní lístky obvykle podepíší na slabší vůni. Listy jsou tmavě zelené, úzce až široce vejčité, 9 až 15 cm dlouhé a 4 až 6,5 cm široké, na líci hladké a téměř lysé, na rubu slabě chlupaté, s několika mělkými řídce rozestavenými zuby. Borka starších větví se loupe v podélných pruzích. Plodem je suchá tobolka s drobnými semeny, která okrasný význam nemá.
Kvete v květnu a červnu, v zahradě navazuje na pivoňky a kosatce a předchází letní růže. Pupeny zakládá na loňském dřevě, a tak bohatost příštího kvetení závisí na tom, kolik silných výhonů keř vyžene po odkvětu. Na podzim se list barví jen nevýrazně žlutavě, v zimě zdobí holé větve s odlupující se borkou.
Roste mírně a mezi plnokvětými pustoryly je z nižších. V zahradě je to keř do zhruba 1,5 m výšky i šířky, kterého dosáhne za několik sezon. Pro představu: botanický P. coronarius, dlouho základní zahradní pustoryl, dorůstá 3 až 3,5 m na výšku a 2,5 až 3 m na šířku. Plnokvětí kříženci tuto velikost výrazně zmenšili a o květy nepřišli.
Nejvíc kvete na slunci, polostín snese, v hlubokém stínu květů rychle ubývá a výhony se vytahují. Půdu chce hlinitou, propustnou a spíš čerstvě vlhkou, zakořeněný keř ale zvládne i delší přísušek. Ve střední Evropě zimuje bez ochrany.
Hodí se jako solitéra do menší zahrady, do volně rostoucích kvetoucích plotů a do skupin s dalšími keři, které kvetou na loňském dřevě. Dobře je mít ho u terasy, posezení nebo okna, kde se vůně v podvečer drží nejdéle. Řeže se hned po odkvětu: u země se odstraní nejstarší odkvetlé větve a silné letošní výhony zůstanou, jinak keř zahoustne a kvete jen nahoře. Množí se snadno řízky z měkkého letního dřeva, takže z jednoho keře brzy vznikne skupina na delší plot.
Victor Lemoine (1823–1912) z Nancy stojí za velkou částí dnešních pustorylů; jeho kříženci a kříženci jeho následovníků tvoří tři čtvrtiny i více toho, co se v zahradách pěstuje. V roce 1883 získal ze Spojených států drobnolistý P. microphyllus a zkřížil ho se zahradními formami P. coronarius. V letech 1888 až 1898 z toho vzešla řada 'Lemoinei', 'Erectus', 'Avalanche' a 'Manteau d'Hermine' s drobnými, ale silně vonnými květy. Plnokvěté formy přišly později, jejich typem je 'Virginal' z roku 1909, a do této rodiny bílých plnokvětých odrůd patří i 'Dame Blanche'.