Puškvorec obecný 'Variegata' (Acorus calamus 'Variegata') je vytrvalá mokřadní bylina s panašovanými mečovitými listy. Od zeleného základního druhu se liší podélným krémově bílým pruhováním, které je hlavním důvodem, proč se v zahradních jezírkách používá právě tato odrůda.
Rostlina vyrůstá z tlustého plazivého oddenku, který roste vodorovně v bahně a postupně se větví. Listy jsou mečovité, dvouřadě uspořádané, vzpřímené, s výraznou střední žilkou a s charakteristicky zvlněným okrajem u báze. Podélné pruhy krémové až bílé barvy se střídají se zelenými a drží se po celou sezonu; na jaře bývá bílá složka výraznější a v pozdním létě mírně zezelená.
Výška se pohybuje mezi šedesáti a sto centimetry podle úrodnosti substrátu a hloubky vody. Trs je vzpřímený a rozrůstá se do stran, aniž by poléhal.
Květenství je nenápadné a v zahradě se často přehlédne. Je to šikmo odstávající zelenavá palice vyrůstající z boku stébla; u pěstovaných rostlin se objevuje jen výjimečně a plody v našich podmínkách nedozrávají. Ozdobná hodnota rostliny leží výhradně v listu.
Aromatičnost je určujícím znakem celého druhu. Po rozemnutí listu i po naříznutí oddenku se uvolní silná kořenitá vůně; právě pro ni se puškvorec po staletí pěstoval a sbíral.
Stanoviště vyhovuje slunné i mírně polostinné. Na plném slunci je panašování kontrastnější, v polostínu jsou listy delší a měkčí. Rostlina roste v mělké vodě, obvyklá hloubka výsadby je do dvaceti až třiceti centimetrů nad kořeny, stejně dobře roste i v trvale promáčené břehové půdě bez vodního sloupce.
Substrát má být živný, bahnitý až jílovitohlinitý. Nároky na živiny jsou střední; v chudém substrátu zůstává rostlina nízká. Přihnojuje se zásobní tabletou zapíchnutou do koše, nikdy hnojivem rozpuštěným ve vodě.
Expanzivnost je střední. Oddenek se rozrůstá do stran a v mělčině dokáže během několika sezon obsadit souvislou plochu; panašovaná odrůda roste pomaleji než zelený druh, přesto se v malém jezírku vysazuje do koše, aby se dala snadno omezit a přemístit.
Mrazuvzdornost je vysoká, oddenek přezimuje pod hladinou nebo v promrzlém bahně bez ochrany. Nadzemní část na podzim usychá; suché listy se odstraňují z vody, aby se v ní nerozkládaly.
Sezonní průběh začíná rašením v dubnu, plný objem má rostlina v červnu a barevný kontrast drží až do září. Panašování zvýrazňuje strukturu porostu a v zastíněné části jezírka funguje jako světlý bod.
Množení se dělá dělením oddenku v předjaří nebo po odkvětu; odebraná část s několika listy zakoření během jedné sezony. Ze semene se odrůda nemnoží, protože panašování se nepřenáší.
V zahradě se používá do mělké břehové zóny jezírek a koupacích biotopů, do kořenových čistíren, k zakrytí okraje fólie a do nádobových jezírek. Kombinuje se s kosatci, šmelem a vachtou; světlý pruhovaný list tvoří kontrast k jednolitě zeleným sousedům.
Choroby a škůdci rostlinu prakticky nezatěžují; aromatická silice v pletivech je pro většinu škůdců odpuzující. Jediným pravidelným poškozením bývá okus vodními plži na mladých listech a mechanické potrhání listů při silném větru, protože panašované pletivo je měkčí než u zeleného druhu.
Ve výsadbě je vhodné počítat s tím, že panašování nejlépe vynikne proti tmavému pozadí. Umístění před tmavou zeleň pobřežních trvalek nebo proti tmavé hladině zvýrazní kontrast pruhů podstatně víc než výsadba do světlé štěrkové plochy, kde se světlá barva listu ztrácí.
Puškvorec pochází z Asie a do Evropy byl dovezen v šestnáctém století; první rostliny se dostaly z Turecka do Vídně a odtud se druh rozšířil po celém kontinentu, kde na mnoha místech zdomácněl. Oddenek obsahuje silici a od středověku se používal jako léčivá droga podporující trávení, jako koření, k výrobě likérů a v parfumerii; sušený a kandovaný se prodával pod jménem kalmus. V lidovém prostředí se čerstvé listy sypaly na podlahu, protože při šlapání uvolňovaly vůni. Rodové jméno Acorus je řeckého původu, druhové calamus znamená rákos nebo třtina a odkazuje na tvar listu.