Puškvorec obecný (Acorus calamus) je vysoká opadavá vodní trvalka do mělké vody a na mokrý břeh. S nízkými stálezelenými puškvorci trávolistými, které se pěstují v miskách a ve vlhkých záhonech, má společnou hlavně vůni listu; vzrůstem i nároky patří jinam.
Listy jsou mečovité, sytě zelené a bez kresby, široké 1,5 až 2 cm, u báze někdy načervenalé. Rostou vzpřímeně z oddenku a tvoří trs 60 až 100 cm vysoký a 50 až 100 cm široký. Po rozemnutí voní výrazně, s kafrovým tónem. Proti panašované 'Variegata' je čistě zelený a dodá břehu klidnou zelenou výšku.
Hlavním znakem, se kterým je třeba počítat, je rozrůstání. Oddenky se v bahně větví a postupně šíří do stran; v přírodě tak puškvorec vytváří rozlehlé porosty. V menším jezírku je proto rozumné sázet ho do pevné nádoby a jednou za několik let porost na jaře rozdělit a zmenšit. Okraj nádoby má sahat nad bahno, jinak ho oddenky snadno přerostou.
V Evropě je zdomácnělý, u nás však nesemení a dál se šíří jen oddenky. V červnu a červenci se objeví nenápadná žlutozelená palice dlouhá 5 až 10 cm, která šikmo odstává z listovitého stvolu.
Sází se do mělké vody hluboké zhruba do 20 cm nebo do trvale mokré půdy na břehu. Vyhovuje mu slunce i polostín. Vyschnutí nesnáší, do záhonu, kde půda v létě prosychá, se nehodí. Je spolehlivě mrazuvzdorný; na podzim listy žloutnou až hnědnou, nadzemní část zatahuje a na jaře rostlina znovu raší z oddenku.
Oddenek se vnitřně nepoužívá. Obsahuje látky, které jsou při požití škodlivé, a v zahradě je puškvorec rostlinou čistě okrasnou.
Uplatní se u jezírka, v mělké vodě, na mokrém břehu, v bažinném pásu a v přírodní zahradě. Ve větších vodních nádobách nebo minijezírkách roste také, v malé nádobě se ale brzy stísní. Vysoké listy dají ploché hladině výškový protipól a pohledově zpevní hranu břehu.