Pupalka 'African Sun' (Oenothera 'African Sun') je nízká vytrvalá trvalka slunných a suchých stanovišť s dlouhým letním kvetením. Na rozdíl od pupalky dvouleté, která se otevírá až k večeru a je krátkověká, patří tato skupina k trvalkám s květem otevřeným po celý den.
Rostlina tvoří nízký, hustý, mírně rozkladitý trs vzpřímených až vystoupavých lodyh. Listy jsou úzce kopinaté, přisedlé, tmavě zelené a lesklé; na jaře a v chladném období se nabíhají do červena až bronzova, což prodlužuje ozdobnou hodnotu mimo dobu kvetení.
Květy jsou miskovité, čtyřčetné, o průměru zhruba čtyř až pěti centimetrů, sytě žluté s hedvábně lesklými korunními lístky. Poupata jsou červeně naběhlá a kontrast s otevřeným žlutým květem je jedním ze znaků rostliny. Otevírají se postupně a jednotlivý květ vydrží zpravidla jeden den, ale rostlina je nahrazuje v takovém množství, že kvetení působí souvisle.
Kvetení připadá na červen až srpen a v příznivém roce pokračuje do září. Květy jsou zdrojem nektaru a pylu a vyhledávají je včely, čmeláci a denní motýli.
Vzrůst je nízký. Konečná výška se pohybuje kolem třiceti až čtyřiceti centimetrů, šířka trsu je zhruba čtyřicet centimetrů. Ve výsadbě se počítá se sponem třiceti až čtyřiceti centimetrů, tedy zhruba pěti až šesti rostlinami na metr čtvereční.
Stanoviště vyžaduje plné slunce. V polostínu se květy otevírají jen částečně, lodyhy se natahují a trs se rozvaluje. Rostlina snáší horko, odražené teplo od dlažby i sucho a hodí se na exponovaná jižní stanoviště.
Půda musí být propustná, spíše chudší a sušší, hlinitopísčitá až kamenitá. Živná a vlhká půda vede k bujnému měkkému růstu a k rozpadu trsu; stojící zimní voda je nejčastější příčina úhynu, výrazně častější než mráz. Na těžké půdě se proto vysazuje na mírně vyvýšené místo nebo do štěrkového lože.
Mrazuvzdornost je dostatečná pro české podmínky za předpokladu propustného stanoviště. Suchá nadzemní část se ponechává přes zimu jako ochrana kořenového krčku a odstraňuje se až v předjaří.
Údržba je nenáročná. Odstraňování odkvetlých částí kvetení prodlužuje a omezuje samovýsev, ke kterému mají pupalky sklon. Trs se po třech až čtyřech letech omlazuje dělením v předjaří, kdy střed prořídne.
Sezonní průběh je jednoduchý: rašení v dubnu, kvetení od června do konce léta, červenavé zbarvení olistění na podzim a zatažení nadzemní části v zimě.
Množení se dělá dělením trsu v předjaří nebo bylinnými řízky v červnu; ze semene se odrůda nemnoží spolehlivě.
V zahradě se odrůda používá do přední řady slunných trvalkových záhonů, do štěrkových a suchých výsadeb, do skalek, na svahy a k obrubám cest. Kombinuje se se šalvějí, kakostem, rozchodníky, levandulí a nízkými travami, se kterými sdílí nároky na propustnou půdu a slunce; sytě žlutá barva tvoří ostrý kontrast k modrým a fialovým sousedům.
Choroby a škůdci rostlinu zatěžují málo. Za vlhkého počasí se ojediněle objevuje padlí na spodních listech, kterému nahrává příliš hustá výsadba; vzdušný spon problém omezí. Nejčastější poškození ale nezpůsobuje škůdce, ale těžká zamokřená půda, ve které kořenový krček přes zimu uhnívá.
Ve výsadbě se osvědčuje hromadné použití v pásech a plochách. Jednotlivá rostlina v záhonu působí nevýrazně, zatímco souvislá výsadba několika kusů vytvoří v době kvetení jednolitý žlutý povrch. Vzhledem k nízkému vzrůstu se umisťuje do přední řady, kde ji nezakryjí vyšší sousedé.
Rod Oenothera pochází ze Severní Ameriky a do Evropy se dostal na počátku sedmnáctého století; některé druhy zde zdomácněly a rostou dnes jako běžné rostliny náspů a rumišť. Rodové jméno je řeckého původu a bývá vykládáno jako víno a zvěř, patrně podle staršího přesvědčení, že kořen namočený ve víně přitahuje zvěř. Pupalka dvouletá je hospodářsky významná díky oleji ze semen; okrasný sortiment tvoří naopak vytrvalé druhy s denním kvetením, ze kterých vznikly kompaktní zahradní odrůdy určené do suchých výsadeb.