Pukol okrouhlolistý 'Rosea Grassi' (Lagerstroemia indica 'Rosea Grassi') je opadavý keř s růžovými letními květy. Růžová je u krepových myrt nejtypičtější a nejrozšířenější barva – právě růžově kvetoucí pukoly tvoří páteř letních výsadeb ve středomořských zahradách. 'Rosea Grassi' kvete v druhé polovině léta, kdy nabídka kvetoucích keřů slábne, a přináší do zahrady barvu až do počátku podzimu.
Květenství tvoří velké kuželovité laty složené z drobných květů se zvlněnými, jakoby zmačkanými okvětními lístky, které daly krepové myrtě jméno. Barva je jemně až sytěji růžová a kvetení probíhá zhruba od července do září. Kvetení je bohaté a při odstranění odkvetlých lat se často obnovuje dalšími vlnami. Tmavě zelené listy se na podzim barví do žlutých, oranžových a červených tónů, takže rostlina zůstává ozdobná i po odkvětu.
Vzrůst je keřovitý a hustý, rostlina dorůstá zhruba dvou až tří metrů. Mimo sezónu upoutá hladká odlupčivá kůra, která u starších rostlin odkrývá skořicově šedý povrch. Krepová myrta kvete na letorostech, tedy na dřevě vytvořeném v témže roce, takže i po případném zimním namrznutí obvykle na jaře obrazí a vykvete. V nabídce se objevuje jako keř i jako stromková forma na kmínku.
V podmínkách České republiky je pukol na hranici mrazuvzdornosti. 'Rosea Grassi' potřebuje nejteplejší a nejslunnější stanoviště, ideálně u jižní zdi chráněné před větrem, kde nashromážděné teplo podpoří bohaté kvetení. V teplejších polohách a na chráněném místě dokáže přezimovat i ve volné půdě; v našem zahradnictví v Plzni pukoly venku přezimovaly. V chladnějších a otevřených polohách je jistější pěstování v nádobě s přezimováním v chladné světlé místnosti, případně důkladné zakrytí báze na zimu.
Půda má být propustná a humózní. V době sucha rostlina ocení zálivku, jinak je po zakořenění nenáročná a suchovzdorná. V zahradě se 'Rosea Grassi' uplatní jako solitéra na teplém místě, u jižních stěn a zpevněných ploch nebo ve velké nádobě na terase. Růžové květy se dobře snáší s bílými i červenými odrůdami a s modře kvetoucími trvalkami pozdního léta. Řez se provádí brzy na jaře zkrácením loňských výhonů, čímž se podpoří bohatší násada květů.
Růžová krepová myrta je klasikou středomořských zahrad a právě 'Rosea Grassi' dokáže tuto atmosféru přenést i do teplých koutů české zahrady. V nádobě vytvoří působivou terasovou dominantu, kterou lze na zimu přenést do chráněného prostoru; ve volné půdě se hodí k jižním stěnám a zpevněným plochám, které vyzařují teplo. Řez snáší dobře a po jarním zkrácení loňských výhonů nasazuje nejbohatší květenství, takže se vyplatí rostlinu každé jaro seříznout. Dřevina je dlouhověká a s věkem kvete stále bohatěji a rozvíjí ozdobnou odlupčivou kůru. Ve výsadbě se růžové květy dobře snáší s bílými a modrými odstíny, s levandulí, ozdobnými travami a dalšími teplomilnými trvalkami, které podtrhnou letní, prosluněný ráz zákoutí, ať už je rostlina vedená jako keř, nebo jako drobný stromek na kmínku.
Přídomek 'Rosea' pochází z latinského roseus, tedy růžový, doplnění Grassi odkazuje na italský původ selekce – Itálie patří spolu s jižní Francií k tradičním oblastem pěstování krepové myrty v Evropě. Právě odtud se růžové pukoly rozšířily po celém Středomoří, kde dnes lemují ulice a náměstí a kvetou v době, kdy je většina ostatních dřevin dávno odkvetlá. V našich podmínkách je krepová myrta dřevinou pro nejteplejší kouty zahrad.