Ptačí zob japonský 'Texanum' (Ligustrum japonicum 'Texanum') je stálezelený listnatý keř z čeledi olivovníkovitých. Od u nás běžných opadavých ptačích zobů se liší tím, že drží olistění celý rok, a od základního druhu zvlněnými okraji listů a volnějším, patrovitým vzrůstem. Odrůda pochází z jihu Texasu, v amerických zahradách se pěstuje nejméně od roku 1954 pod jménem Texas privet.
Listy jsou kožovité, podlouhle vejčité, obvykle čtyři až šest centimetrů dlouhé. Líc je sytě zelený a silně lesklý, rub světlejší a matný; výhony nesou listy převážně vzpřímeně, obě strany jsou tak vidět současně a porost dostává stříbřité odlesky. Zvlněný okraj čepele dodává keři živější, méně formální výraz než hladké listy původního druhu. V červenci a srpnu vyrůstají na koncích výhonů vzpřímené laty dlouhé kolem 10 cm, složené z drobných krémových, jemně vonných květů. Po odkvětu se mohou tvořit černé peckovičky, které vyhledávají ptáci. Pro člověka jsou plody i listy mírně jedovaté.
Na jaře raší světle zelené přírůstky, které kontrastují se staršími tmavými listy, v létě přichází květ a s ním vůně, na podzim dozrávají plody a přes zimu zůstává plot zapojený a neprůhledný. V tuhých zimách mohou vrcholky výhonů namrzat; po jarním seříznutí keř spolehlivě obráží ze staršího dřeva.
Daří se mu na slunci i v polostínu. V hlubokém stínu řídne, ztrácí kompaktní tvar a méně kvete. Půda má být dobře propustná, středně živná, kyselá až neutrální a mírně vlhká; trvale zamokřené nebo těžké jílovité polohy vedou k odumírání kořenů. Zakořeněný keř snáší dlouhá letní sucha, vysoké teploty i městské prostředí se zhutnělou půdou. Mrazuvzdornost je do -18 °C, pro naše podmínky hraniční. V mírných polohách takovou zimu přečká bez poškození, do drsnějších oblastí a mrazových kotlin se nehodí. Jistotu zvyšuje bohatý mulč kořenové zóny udržovaný po celý rok a zálivka v suchých bezmrazých zimách.
Roste pomalu až středně rychle, ročně přiroste 20 až 35 cm. Volně rostoucí keř dorůstá 1,5 až 3 m na výšku i na šířku a nevytváří klasický vejčitý obrys, větve se skládají do pater. Výška plotu se určuje řezem, obvykle mezi 100 a 250 cm. Řez snáší velmi dobře, najednou se ale odebírá nejvýše třetina objemu koruny; vhodné termíny jsou po odkvětu a v pozdní zimě, kdy je tvar dobře čitelný.
Hlavní uplatnění má ve stálezelených živých plotech a zelených stěnách, které mají clonit i v zimě, kdy opadavý plot ztrácí funkci. Pro souvislý plot se sází s roztečí 60 až 120 cm: hustší spon u nižších plotů do 1,5 m, širší tam, kde se počítá s postupným zapojováním. Solitéra nebo tvarovaný prvek potřebuje 2 až 4 m volného prostoru. Keř se hodí také jako podrost pod vyšší dřeviny, jako stálezelené pozadí trvalkového záhonu nebo do nádoby na terase, kde je ovšem nutné chránit kořenový bal před promrznutím. Pěstuje se i jako kmínek s korunkou, drobný stálezelený strom u vstupu nebo v předzahrádce.