Ptačí zob japonský 'Silver Star' (Ligustrum japonicum 'Silver Star') je stálezelený listnatý keř z čeledi olivovníkovitých, vybraný pro nápadné panašování listů. Základní druh pochází z Japonska a přilehlé části Korejského poloostrova, kde roste na lesních lemech a svazích jako keř nebo menší strom. Odrůda 'Silver Star' si zachovává kožovité olistění i pevnou stavbu druhu a přidává k nim světlý, trojbarevný list.
Listy jsou zaokrouhleně vejčité, lesklé a kožovité. Střed čepele je tmavě zelený, směrem k okraji přechází do šedozeleného mramorování a končí krémově bílým až světle žlutým lemem. Kresba není u všech listů stejná, takže porost působí spíš prosvětleně než pruhovaně, a světlejší tón mu drží po celý rok, tedy i v zimě, kdy je v zahradě barev nejméně. V létě se na koncích výhonů objevují vzpřímené laty drobných bílých až krémových květů s výraznou vůní; jsou dobrým zdrojem nektaru a lákají opylovače. Po odkvětu dozrávají vejčité černé peckovičky, oblíbené u ptáků, pro člověka mírně jedovaté. Ojedinělé čistě zelené výhony se vyřezávají u paty, jinak by panašovaný porost postupně přerostly, protože rostou rychleji.
Sezonní průběh je klidný. Na jaře raší nové přírůstky s nejsvětlejším lemem, v létě přichází květ, na podzim plody a přes zimu zůstává keř olistěný a neprůhledný. Ve velmi tuhých zimách mohou vrcholky výhonů namrznout; z níže položených pupenů dřevina po jarním seříznutí spolehlivě obráží.
Stanoviště vyhovuje slunné i polostinné. Na slunci je panašování nejkontrastnější, v hlubším stínu se bílý lem zužuje, keř řídne a hůř kvete. Půda má být propustná, středně živná a mírně vlhká; trvalé zamokření kořenům škodí. Po zakořenění snáší sucho, vítr, městské prostředí i zasolený vzduch v pobřežních polohách, což z něj v mírném klimatu dělá nenáročnou dřevinu. Zásadním omezením pro naše podmínky je mrazuvzdornost: stálezelené japonské ptačí zoby odpovídají zhruba zóně 7, tedy odolnosti kolem minus patnácti až osmnácti stupňů. Vhodné jsou proto teplejší polohy, závětří u domu nebo města s vyšší zimní teplotou, nikoli mrazové kotliny a horské oblasti. Bohatý mulč kořenové zóny udržovaný po celý rok riziko výrazně snižuje.
Růst je pomalý a keř zůstává dlouho kompaktní. Konečné výšky kolem tří metrů a šířky kolem dvou metrů dosahuje až po dvaceti až třiceti letech, takže po většinu života jde o dřevinu střední velikosti, kterou lze pravidelným řezem trvale udržet v rozměru jednoho až dvou metrů. Řez snáší velmi dobře a právě jím se určuje cílová výška; najednou se odebírá nejvýše třetina objemu koruny.
V zahradě se odrůda používá především na nižší až středně vysoké stálezelené živé ploty a zelené stěny, které mají clonit i v zimě. Pro souvislý plot se sází s roztečí šedesát až sto centimetrů, pro solitéru nebo tvarovaný prvek se ponechává dva až tři metry. Světlé olistění dobře funguje jako pozadí tmavších dřevin, u vstupů a schodišť, kde má prosvětlit stinné místo, nebo v nádobě na terase — tam je ale nutné chránit kořenový bal před promrznutím. Uplatní se také ve tvarovaných prvcích a v kombinaci s tisem, bobkovišní nebo cesmínou, kde tvoří světlý kontrast k jejich sytě zelenému listu.
Rodové jméno Ligustrum je odvozeno od latinského ligare, svazovat, což odkazuje na hustý propletený růst větví, jaký se odedávna využíval na ploty a proutěné výrobky. Druh Ligustrum japonicum popsal švédský botanik Carl Peter Thunberg, žák Carla Linnéa, podle sběrů z Japonska ze 70. let 18. století. Silné voskově lesklé listy mu v angličtině vynesly jméno wax-leaf privet. Do Severní Ameriky byl druh zavlečen roku 1845 a odtud se rozšířil do jižní Evropy. Odrůdové jméno 'Silver Star', stříbrná hvězda, popisuje světlý lem, který listu dodává hvězdicovitý obrys.