Pryskyřník velký 'Grandiflora' (Ranunculus lingua 'Grandiflora') je vytrvalá mokřadní bylina, největší z domácích pryskyřníků. Zahradní forma se od planého druhu liší většími květy, jinak si zachovává jeho vzrůst i chování.
Rostlina vyrůstá z plazivých podzemních i nadzemních výběžků, které se v bahně rozrůstají do stran a v uzlinách zakořeňují. Lodyhy jsou vzpřímené, duté, tlusté a málo větvené; dosahují šedesáti až sto dvaceti centimetrů nad hladinou, takže rostlina tvoří v mělčině vysoké patro.
Listy jsou dvojího typu. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté a vejčité, lodyžní jsou přisedlé, dlouze kopinaté až čárkovité, s celokrajným nebo jemně zubatým okrajem; právě jejich tvar dal druhu latinské jméno lingua, tedy jazyk. Olistění je sytě zelené a lesklé.
Květy jsou hlavní ozdobou. Jsou miskovité, pěticetné, tři až pět centimetrů široké, se sytě zlatožlutými, výrazně lesklými korunními lístky; lesk vzniká zvláštní stavbou pokožky a je pro pryskyřníky charakteristický. Otevírají se jednotlivě na koncích lodyh a rostlina jich během sezony vytváří velký počet.
Kvetení připadá na červen až srpen. V tomto období rostlina překrývá dobu, kdy má většina jarních rostlin břehové zóny odkvetlou, a doplňuje sled kvetení u vody.
Stanoviště vyžaduje slunné, snese lehký polostín, kde ale kvete slaběji. Rostlina roste v mělké vodě, obvyklá hloubka výsadby je do dvaceti až třiceti centimetrů nad kořeny; stejně dobře roste v trvale promáčené břehové půdě bez vodního sloupce a snáší kolísání hladiny včetně letního poklesu.
Substrát má být živný, bahnitý až jílovitohlinitý. Nároky na živiny jsou vyšší a v chudém substrátu zůstává rostlina nízká; přihnojuje se zásobní tabletou zapíchnutou do koše, nikdy hnojivem rozpuštěným ve vodě.
Expanzivnost je vysoká a je hlavním pěstitelským tématem. Výběžky se šíří rychle a v malém jezírku obsadí mělkou zónu během dvou až tří sezon, přičemž potlačí drobnější sousedy. Výsadba do koše s netkanou textilií proto není volitelná, ale nutná; ve velkých nádržích a na březích se naopak této schopnosti využívá k rychlému zapojení mělčiny.
Mrazuvzdornost je vysoká, oddenek a výběžky přezimují pod hladinou nebo v promrzlém bahně bez ochrany. Nadzemní část na podzim odumírá a odstraňuje se z vody, aby se v ní nerozkládala.
Celá rostlina je jedovatá, jako všechny pryskyřníky. Čerstvá šťáva dráždí pokožku a sliznice; při dělení a redukci porostu se proto pracuje v rukavicích. Pro hospodářská zvířata je čerstvá nať nepoživatelná, sušením se dráždivá látka rozkládá.
Množení je snadné dělením výběžků v předjaří nebo na začátku léta; odebraná část s několika listy zakoření během několika týdnů.
Sezonní průběh začíná rašením v dubnu, vrcholí kvetením v červnu a červenci a končí odumřením nadzemní části v říjnu.
V zahradě se odrůda používá do mělké zóny okrasných jezírek a koupacích biotopů, na břehy vodních nádrží, do kořenových čistíren a do bažinových záhonů. Kombinuje se s kosatci, šmelem a šípatkou, které snesou stejné podmínky a nenechají se výběžky snadno potlačit.
Pryskyřník velký je domácí druh mokřadů, břehů rybníků a slepých ramen, v české přírodě však vzácný a ustupující, protože jeho stanovišť s odvodňováním krajiny a s regulacemi vodních toků výrazně ubylo. Rodové jméno Ranunculus je zdrobnělina latinského rana, tedy žába, a odkazuje na vlhká stanoviště, kde většina druhů roste. Lesk korunních lístků, který je u pryskyřníků nápadný, vzniká hladkou vrstvou buněk s vrstvou vzduchu pod ní; funguje jako zrcadlo, které květ zvýrazní a podle výzkumů pomáhá přilákat opylovače i ohřát vnitřek květu.