Pryšec mandloňovitý 'Purpurea' (Euphorbia amygdaloides 'Purpurea') je vytrvalá poloopadavá trvalka pěstovaná pro barvu olistění a pro nezvyklý odstín květenství. Ve skupině pryšců jde o tmavolistý výběr z domácího lesního druhu, který se v zahradě uplatní především v chladné části roku.
Rostlina tvoří vzpřímené, u báze dřevnatějící lodyhy, hustě olistěné po celé délce. Listy jsou úzce kopinaté, přisedlé, uspořádané ve spirále kolem lodyhy, takže výhon připomíná tmavou štětku. Trs je kompaktní a nerozpadá se.
Barva olistění je hlavní hodnotou. Od podzimu do jara jsou listy tmavě vínové až purpurové a odstín je v tomto období nejsytější; přes léto přecházejí do tmavě olivově zelené s vínovým nádechem. Rostlina tedy nabízí barvu právě tehdy, kdy je záhon jinak prázdný, což ji odlišuje od tmavolistých trvalek s letním vrcholem.
Květenství se objevují od dubna do června. Pryšce nemají nápadné okvětí; to, co působí jako květ, je soubor drobných útvarů zvaných cyathia, obklopených listeny světle zelené až žlutozelené barvy. Nad tmavým olistěním vytváří tento odstín ostrý kontrast, který je v jarním záhonu nezaměnitelný. Květenství vydrží několik týdnů a barvu si drží dlouho.
Výška dosahuje čtyřiceti až šedesáti centimetrů, šířka padesáti až osmdesáti centimetrů. Ve výsadbě se počítá se sponem čtyřiceti až padesáti centimetrů, tedy zhruba čtyřmi rostlinami na metr čtvereční.
Stanoviště vyhovuje slunné i polostinné. Na plném slunci je vínová barva sytější, v polostínu je rostlina bujnější a lépe snáší letní sucho; hlubší stín vede k prosvětlení barvy a k prořídnutí trsu. Původní druh roste ve světlých listnatých lesích, čemuž polostín odpovídá nejlépe.
Půda může mít jakoukoli reakci od kyselé po zásaditou, podmínkou je mírná vlhkost a dobrá drenáž. Trvalé přemokření a stojící zimní voda vedou k odumření kořenového krčku. Sucho po zakořenění rostlina snáší dobře.
Mrazuvzdornost odpovídá zhruba minus třiadvaceti stupňům a rostlina přezimuje bez ochrany. Olistění zůstává přes zimu na rostlině a odstraňují se jen poškozené a zhnědlé části v předjaří.
Řez se dělá po odkvětu: odkvetlé lodyhy se seříznou u báze, čímž se udrží kompaktní tvar a podpoří se rašení nových výhonů, které ponesou barvu v následující sezoně. Zároveň se tím omezí samovýsev, protože rostlina se na vyhovujícím stanovišti vysévá.
Mléčná šťáva je dráždivá pro pokožku i oči a při řezu i při dělení trsu se pracuje v rukavicích. Šťáva vytéká z každého poranění a na slunci může na kůži vyvolat zánětlivou reakci; jde o vlastnost celého rodu, kterou je vhodné znát před prací s rostlinou.
Množení se dělá dělením trsu v předjaří nebo bylinnými řízky po odkvětu; řízky se před zapíchnutím nechají oschnout, aby přestala vytékat šťáva.
V zahradě se odrůda používá do polostinných záhonů, k obrubám, pod řídké koruny stromů, do štěrkových výsadeb a do nádob. Kombinuje se s jarními cibulovinami, se sasankami hajními a s kapradinami; tmavé olistění tvoří pozadí, proti kterému světlé jarní květy vyniknou.
Pryšec mandloňovitý je domácí evropská rostlina světlých listnatých lesů a lesních lemů; v české přírodě je vzácnější a vázaná na teplejší oblasti. Druhové jméno amygdaloides znamená mandloni podobný a odkazuje na tvar listu. Rodové jméno Euphorbia nese památku Euforba, lékaře numidského krále Juby II. na přelomu letopočtu, který podle antických pramenů používal mléčnou šťávu příbuzných druhů léčebně. Tmavolistá odrůda 'Purpurea' je zahradní výběr; v evropském sortimentu patří k nejstarším barevným pryšcům a drží se v nabídce po desetiletí.