Pryšec mandloňovitý 'Purpurea' (Euphorbia amygdaloides 'Purpurea') je poloopadavá trvalka pěstovaná pro barvu listu a pro světlý odstín květenství. Jde o tmavolistý výběr evropského lesního druhu a v zahradě se nejvíc uplatní v chladné části roku.
Vzpřímené lodyhy u báze dřevnatějí a jsou olistěné po celé délce. Úzce kopinaté přisedlé listy stojí ve spirále kolem lodyhy, takže každý výhon připomíná tmavou štětku. Trs je kompaktní a nerozpadá se.
Barva listu se během roku mění. Od podzimu do jara je tmavě vínová až purpurová a v tomto období nejsytější, přes léto přejde do tmavě olivově zelené s vínovým nádechem. Barvu tak nabízí právě tehdy, kdy je záhon prázdný, a tím se liší od tmavolistých trvalek, které vrcholí v létě.
Kvete od dubna do června. Pryšce nemají nápadné okvětí; to, co vypadá jako květ, jsou drobná cyathia obklopená světle zelenými až žlutozelenými listeny. Nad tmavým olistěním tvoří tento odstín kontrast, který v jarním záhonu nejde přehlédnout. Květenství vydrží několik týdnů a barvu drží dlouho.
Dorůstá 40 až 60 cm do výšky a 50 až 80 cm do šířky. Sází se na vzdálenost 40 až 50 cm, tedy zhruba čtyři rostliny na metr čtvereční.
Daří se mu na slunci i v polostínu. Na plném slunci je vínová barva sytější, v polostínu roste bujněji a lépe snáší letní sucho; v hlubokém stínu barva bledne a trs řídne. Planý druh roste ve světlých listnatých lesích, a polostín mu proto vyhovuje nejvíc. Reakce půdy může být kyselá i zásaditá, podmínkou je mírná vlhkost a dobrá drenáž. Trvalé přemokření a zimní stojící voda vedou k odumření krčku, zakořeněná rostlina ale sucho snáší dobře.
Je mrazuvzdorný do -23 °C a přezimuje bez ochrany. Listy zůstávají přes zimu na rostlině, v předjaří se odstraní jen zhnědlé a poškozené části. Po odkvětu se odkvetlé lodyhy seříznou u báze: trs zůstane kompaktní, vyraší nové výhony, které ponesou barvu v příští sezoně, a omezí se samovýsev, kterým se pryšec na příhodném místě šíří.
Mléčná šťáva dráždí kůži i oči a na slunci může na kůži vyvolat zánět. Vytéká z každého poranění, proto se při řezu i dělení pracuje v rukavicích. Množí se dělením trsu v předjaří nebo bylinnými řízky po odkvětu, které se před zapíchnutím nechají oschnout, aby šťáva přestala téct.
Hodí se do polostinných záhonů, k obrubám, pod řídké koruny stromů, do štěrkových výsadeb i do nádob. Sousedí s jarními cibulovinami, sasankami hajními a kapradinami; tmavé listy jsou pozadím, proti kterému světlé jarní květy vyniknou.
Pryšec mandloňovitý je evropská rostlina světlých listnatých lesů a lesních lemů. V české přírodě je vzácnější a drží se teplejších oblastí. Tmavolistá odrůda 'Purpurea' je zahradní výběr a v evropském sortimentu patří k nejstarším barevným pryšcům; v nabídce zahradnictví se drží už po desetiletí, protože barvou listu vyplní v záhonu období, kdy jiné trvalky odpočívají.