Přísavník pětilistý 'Engelmannii' (Parthenocissus quinquefolia 'Engelmannii') je opadavá dřevnatá liána z čeledi révovitých. Od planého typu se liší menšími a užšími lístky, tenčími letorosty, mírnějším růstem a hlavně účinnějšími přísavnými terčíky. Základní druh pochází z východu Severní Ameriky, kde poléhá po skalách a šplhá do korun stromů, a ve střední Evropě je nejrozšířenější samopřísavnou popínavkou.
List je dlanitě složený, obvykle z pěti eliptických až obvejčitých lístků s pilovitým okrajem. U této odrůdy jsou lístky kratší, užší a tenčí, olistění působí jemněji a stěna nevypadá těžkopádně. Letorosty jsou tenké a zprvu načervenalé. Nenápadné zelenavé květy se otvírají v červnu a červenci a navštěvují je včely. Z nich dozrávají v září kulovité modročerné ojíněné bobule na červených stopkách, které do zimy slouží ptákům.
Vrcholem roku je podzim. Ve druhé polovině září a v říjnu se list barví karmínově, šarlatově a bronzově červeně, odshora dolů, na osluněné stěně sytěji než ve stínu. Po opadu zůstane na zdi kresba tenkých větví s červenými stopkami. Na jaře raší pozdě, obvykle ve druhé polovině dubna, a plocha je tak dlouho holá.
Šplhá úponky, které se na koncích větví a vytvářejí drobné terčíky. Ty se přichytí k hladkému betonu, cihle, omítce i kameni a u této odrůdy drží znatelně lépe než u planého druhu, takže konstrukci nepotřebuje. Na drátěnce nebo mřížoví, kde se terčík nemá čeho chytit plochou, roste naopak hůř. Terčíky po sobě nechávají zbytky a na měkkou nebo popraskanou omítku se nehodí.
V nabídce se snadno zamění s přísavníkem trojlaločným. Rozdíl je vidět na listu: pětilistý má pět samostatných lístků, trojlaločný jednoduchý tříklaný list. Trojlaločný navíc tvoří souvislou šupinovitou vrstvu, kdežto pětilistý řidší a vzdušnější stěnu, kterou podklad místy prosvítá.
Roste na slunci i v polostínu, na severní stěně s méně výraznou podzimní barvou. Spokojí se s běžnou humózní a propustnou půdou s kyselou až zásaditou reakcí a zvládne městské prostředí. Ročně přiroste o 50 cm až metr a dosahuje 10 až 15 m; do šířky se rozbíhá, dokud nenarazí na okraj plochy. Je plně mrazuvzdorný.
Hlavní řez patří do února a března, v létě se zkracují výhony u okapů, tašek a oken. Ze starého dřeva spolehlivě obráží, tvrdší zásah tedy nevadí. Hodí se na fasády, štíty, protihlukové a opěrné zdi, ploty, pergoly i suché svahy jako pokryv. Před tmavou zelení jehličnanů vynikne podzimní barva nejvíc.