Plesnivec alpský (Leontopodium alpinum) je nízká vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých, doma ve vysokých pohořích Evropy: v Pyrenejích, Jurách, Alpách, Apeninách, Karpatech a na Balkáně. Roste na vápencových a dolomitových sutích, ve skalních štěrbinách a na alpínských trávnících, v Alpách až do výšky kolem tří tisíc metrů.
Z krátkého oddenku vyrůstá nízká přízemní růžice s nevětvenou lodyhou. Čárkovité až úzce kopisťovité listy jsou stejně jako stonek hustě pokryté šedobílou plstí z propletených chlupů. Plst rozptyluje ultrafialové záření a omezuje výpar, díky ní rostlina přežívá na exponovaných horských místech.
Co se běžně považuje za květ, jsou ve skutečnosti listeny. Bíle plstnaté a hvězdicovitě rozložené kolem skupiny drobných úborů tvoří jednoduchou nebo dvojitou hvězdu o průměru několika centimetrů. Vlastní úbory jsou nenápadné, čtyři až šest milimetrů široké, se žlutobílými trubkovitými květy. V zahradě kvete nejčastěji v červenci a srpnu. Odkvetlé hvězdy drží tvar i barvu dlouho a dobře se suší do vazeb.
Patří na plné slunce do otevřené, vzdušné polohy. Půda má být hrubě propustná, štěrkovitá až písčitá, chudá a zásaditá až neutrální; vápnitý podklad odpovídá horskému stanovišti. Rozhoduje drenáž a hlavně sucho v zimě. Mrazuvzdornost je do -15 °C, rostlina ale hyne spíš v mokré ulehlé půdě pod tajícím sněhem než mrazem. Vrstva hrubého štěrku kolem krčku odvádí vodu a brání hnilobě. V živné zemině plesnivec bují, plst řídne a hvězdy jsou zelenavé a měkké; na chudé půdě zůstává menší, ale výrazně stříbřitý.
V zahradě žije jen několik let. Na vhodném místě se ale sám vysévá a výsadba se udržuje z vlastních semenáčů; i běžně se množí výsevem. Choroby ani škůdci ho netrápí a řez nepotřebuje. Dorůstá 15 až 30 cm, na živnější půdě vytáhne stonek výš. Trs je široký 15 až 30 cm, roste pomalu a plné velikosti dosahuje za dva až pět let.
Místo má na skalce, v korýtkách a alpinech, na suchých zídkách, ve vyvýšených záhonech a štěrkových partiích, všude tam, kde lze zajistit ostrou drenáž a plné slunce. Hodí se i do nádob s dobrým odtokem a do lemů nízkých výsadeb. Jako sousedé vyhovují rostliny se stejnými nároky: lomikameny, netřesky, rozchodníky, hvozdíky, mateřídoušky a nízké zvonky. Stříbřitá barva vynikne vedle tmavých kamenů a sytě kvetoucích skalniček. V horách je plesnivec zákonem chráněný a zahradní rostliny pocházejí výhradně z výsevu.
Symbolem alpinismu a horských zemí se plesnivec stal v 19. století. K jeho popularitě přispěla i příhoda z roku 1856, kdy císař František Josef I. utrhl plesnivec pro císařovnu Alžbětu. Rakousko-uherská armáda ho přijala jako odznak horských jednotek a v obměnách se drží ve vojenských symbolech dodnes. V České republice přirozeně neroste; na několika místech, například na Klínovci, Boubíně nebo na hřbitově v Rejvízu, ho vysadil člověk.