Plaménka latnatá 'Pina Colada' (Phlox paniculata 'Pina Colada') je vytrvalá letně kvetoucí trvalka z čeledi jirnicovitých. Základní druh pochází z východu Severní Ameriky, z vlhkých luk a světlých lesních okrajů, a v evropských zahradách patří od osmnáctého století k pilířům klasického trvalkového záhonu. Kultivar 'Pina Colada' vyšlechtil nizozemský šlechtitel Jan Verschoor a do sortimentu se dostal kolem roku 2007; vybrán byl pro kombinaci čistě bílého květu, kompaktního pevného trsu a dobré odolnosti k padlí, tedy k vlastnostem, které u starších bílých odrůd chybějí.
Trs je vzpřímený, hustě olistěný, s pevnými nevětvenými lodyhami. Listy jsou vstřícné, kopinaté, tmavě zelené, s výraznou střední žilkou. Květenství tvoří hustá lata kulovitě kuželovitého obrysu, sestavená z jednotlivých květů o průměru zhruba tří až čtyř centimetrů. Barva je čistě bílá bez jakéhokoli nádechu či oka a korunní lístky se navzájem překrývají, takže lata působí celistvě a plně. Květy silně voní, zvlášť za teplých večerů, a jsou vyhledávány motýly i nočními lišaji. Semena se u zahradních odrůd vysévat nevyplácí, protože potomstvo barvu nezachová.
Sezonní průběh začíná pozdním rašením v dubnu, kdy z oddenku vyrůstá svazek nových lodyh. Kvetení nastupuje v červenci a při odstraňování odkvetlých lat pokračuje do září; hlavní vrchol připadá na přelom července a srpna. Po odkvětu zůstává trs zelený až do mrazů, kdy nadzemní část odumře a rostlina zatáhne. Právě v druhé polovině léta, kdy jarní trvalky dávno odkvetly, představuje plamenka jednu z mála spolehlivě kvetoucích vysokých trvalek do polostínu i slunce.
Stanoviště vyhovuje na slunci i v mírném polostínu; na plném slunci kvete bohatěji, v polostínu drží bílá barva déle a nevybledá. Půda má být hluboká, živná, humózní a rovnoměrně vlhká — plamenka patří mezi trvalky, které skutečně potřebují vodu, a sucho se u ní projeví spálenými spodními listy a slabým kvetením. Zároveň je nezbytné vzdušné místo: hustá výsadba v uzavřeném koutě je hlavní příčinou napadení padlím, byť je tato odrůda ve srovnání se starším sortimentem výrazně odolnější. Mrazuvzdornost je vysoká, rostlina spolehlivě přezimuje v zóně 4, tedy hluboko pod −30 °C, a zimní ochranu nepotřebuje.
Vzrůst je středně rychlý a konečná velikost patří k nižším v rámci druhu. Trs dorůstá zhruba šedesáti až sedmdesáti centimetrů výšky a čtyřiceti až šedesáti centimetrů šířky, tedy o poznání méně než metrové klasické odrůdy, a proto zůstává pevný a nepotřebuje oporu. Plné velikosti dosáhne za dva až tři roky. Trsy postupně houstnou a po třech až čtyřech letech začínají prořídat uprostřed; pravidelné dělení je proto součástí pěstování a zároveň nejjednodušší způsob množení.
V zahradě se uplatní v klasických i moderních trvalkových záhonech, ve venkovských a farních zahradách, v pásech podél cest a plotů a jako řezná květina do vázy, kde vydrží týden i déle. Nižší vzrůst umožňuje sázet ji i do přední a střední části záhonu nebo do velkých nádob. Bílá barva funguje jako spojovací prvek mezi sytými odstíny sousedů a v podvečerním šeru zůstává viditelná déle než jakákoli jiná. Osvědčené kombinace jsou s echinaceami, denivkami, ocúny, sasankami hupehskými, třapatkami a ozdobnicemi; v polostínu vedle bohyšek a čechrav. Výsadba ve skupinách po třech kusech s rozestupem kolem čtyřiceti centimetrů dá porostu potřebný objem a zároveň zachová průduch mezi rostlinami.
Rodové jméno Phlox pochází z řeckého slova pro plamen a odkazuje na zářivé barvy původních druhů; české jméno plamenka je jeho doslovným překladem. Druh Phlox paniculata dovezli do Evropy sběratelé ze Severní Ameriky v osmnáctém století a v devatenáctém století z něj vzniklo v britských, německých a francouzských školkách několik set odrůd. Kultivar 'Pina Colada' je naopak dílem moderního šlechtění: vytvořil jej nizozemský šlechtitel Jan Verschoor a je chráněn odrůdovými právy. Jméno odrůdy odkazuje na krémově bílý karibský koktejl a napovídá, jakou barvu květu lze čekat.