Plamének 'Piilu' (Clematis 'Piilu') je nízký velkokvětý plamének estonského původu ze šlechtění Una Kivistika. Jméno v estonštině znamená kachňátko a naráží na drobné rozměry celé rostliny — mezi velkokvětými plaménky, které běžně šplhají do tří i více metrů, působí tato odrůda skoro jako mládě. Od většiny sortimentu se liší dvěma věcmi současně: mimořádně krátkými prýty a schopností kvést ve dvou vlnách, z nichž každá vypadá jinak.
Květy dosahují osmi až deseti centimetrů v průměru, což je na tak nízkou rostlinu hodně. Okvětní lístky jsou světle růžovofialové se širokým sytě růžovým až karmínovým pruhem uprostřed, který se směrem k vlnkatému okraji vytrácí do bledšího tónu; střed tvoří krémově bílé až světle žluté prašníky, jež proti růžové barvě zřetelně kontrastují. První vlna se otevírá koncem jara na loňském, přezimovaném dřevě a nese květy poloplné až plné — okvětních lístků je několik řad a květ působí hustě, téměř růžicovitě. Druhá vlna nasazená na letošních výhonech koncem léta je jednoduchá, s jedinou řadou lístků a lehčím vzhledem. Na jedné rostlině se tak během sezony vystřídají dva různé typy květu. Kvetení bývá vydatné: v chladnějších letech se obě vlny propojí a rostlina kvete takřka nepřetržitě od konce jara do začátku podzimu. Po odkvětu zůstávají chmýřité nažky, které drží dekorativní vzhled dlouho do zimy. Odstraňování odkvetlých květů mezi oběma vlnami kvetení druhou vlnu zesiluje a urychluje.
Listy jsou tmavě zelené, dělené, s dlouhými řapíky; právě řapíky slouží rostlině jako úchyt. Plamének nemá úponky ani přísavky, ovíjí řapíky kolem tenkých opor, a z toho plyne praktický důsledek pro volbu konstrukce: vyhovuje mřížovina, drátěnka, tenké tyčky nebo napnuté lanko o průměru řádově do jednoho centimetru. Po hladkém sloupu ani po silné tyči se rostlina nevyšplhá. Mladé prýty jsou navíc křehké a v exponovaných polohách se lámou, takže konstrukce má stát spíš v závětří než na nároží.
Stanoviště snáší slunné i polostinné. Barvě květů polostín svědčí, protože na plném slunci střední pruh rychleji bledne, zatímco v příliš hlubokém stínu se kvetení ztenčí. Zásadní je teplotní bilance kořenů: nadzemní část má být na světle, kořenový prostor naopak chladný a zastíněný — nižšími trvalkami, drobným keříkem nebo vrstvou kameniva. Půda vyhovuje humózní, živná, propustná a rovnoměrně vlhká; plaménku škodí vysychání i stojatá voda a zamokřené zimní stanoviště.
Vzrůstem patří 'Piilu' k nejnižším velkokvětým plaménkům. Prýty dorůstají devadesáti až sto osmdesáti centimetrů, obvykle se drží kolem sto dvaceti, a porost zůstává hustý až k zemi, což u vyšších odrůd bývá slabina. Konečné velikosti rostlina dosáhne během dvou až tří sezon. Řezová skupina je 2, tedy skupina velkokvětých plaménků kvetoucích poprvé na loňském dřevě: v předjaří se provádí jen probírka a zkrácení nad zdravými pupeny, radikální seříznutí by rostlinu o první, poloplné květy připravilo. Silnější sestřih patří až po odkvětu první vlny, kdy podpoří nasazení té druhé.
Použití v zahradě odpovídá rozměrům. Nízký a hustý habitus dělá z odrůdy jednu z mála velkokvětých klematis, které dávají smysl v nádobě — na terase, na balkoně nebo u vstupu, s oporou zapíchnutou přímo do květináče. V záhonu se uplatní na nízkých plůtcích, obeliscích a treláži u zdi, kde stačí konstrukce do půldruhého metru, a dobře se nechá prorůst nízkými keři, protože je hmotností nepřetíží. Barevně se osvědčuje ke keřům s tmavým olistěním a k nízkým růžím, kde světle růžové květy s tmavším pruhem drží kontrast po celé léto.
Odrůda pochází z Estonska, ze šlechtitelské práce Una Kivistika, který ve druhé polovině dvacátého století vytvořil rozsáhlou kolekci plaménků přizpůsobených drsnějšímu severskému klimatu. Estonské odrůdy z této dílny spojuje pevná stavba, dobrá zdravotní kondice a ochota kvést i v kratší sezoně. Jméno 'Piilu' znamená v estonštině kachňátko; jde o mazlivé pojmenování odkazující na drobné rozměry rostliny mezi velkokvětými plaménky. Právě nízký vzrůst z ní udělal jednu z nejčastěji doporučovaných klematis pro nádoby a malé zahrady a rozšířil ji z Pobaltí do celé Evropy i do zámoří. Ve školkařských popisech se objevuje také jako odrůda vhodná k prorůstání nízkými keři, kde nahrazuje druhé kvetení hostitelské dřeviny.