Plamének 'Justa' (Clematis 'Justa') je opadavá popínavka ze skupiny Viticella, tedy z okruhu pozdně kvetoucích plaménků, které kvetou na letorostech téhož roku. Od velkokvětých odrůd se liší menším, ale mnohem hojnějším květem a nízkým vzrůstem; patří k typům, které se v malé zahradě a v nádobě uplatní lépe než bujné popínavé odrůdy.
Rostlina tvoří několik tenkých, hustě zavětvených výhonů vyrůstajících od báze. Šplhá ovíjivými řapíky listů, které se obtáčejí kolem tenkých opor — mřížky, drátu, provazu nebo větviček sousední dřeviny; po hladké zdi nebo silné tyči se sama nevyšplhá. Průměr opory proto rozhoduje o úspěchu: řapík spolehlivě obepne prut do síly zhruba jednoho centimetru. Listy jsou složené, středně zelené a na zimu opadávají. Květy jsou otevřené, ploché, o průměru kolem osmi centimetrů. Okvětní lístky jsou eliptické, s nápadně zvlněným okrajem, v základu světle modrofialové až šeříkově modré a s výrazným světlejším proužkem uprostřed každého z nich. Střed květu tvoří chomáček světle žlutých prašníků na bílých nitkách, který barvu okvětí opticky rozjasňuje. Květy se otevírají v takovém počtu, že v době plného kvetení překrývají olistění.
Sezonní průběh odpovídá pozdní skupině. Rostlina raší z báze poměrně pozdě na jaře a rychle dohání výšku, první květy se otevírají uprostřed léta a kvetení pokračuje bohatě až do podzimu. Protože květy vznikají na nových letorostech, přesouvá se kvetení postupně do vrchní části rostliny; kvůli tomu se u pozdních plaménků vyplácí spodní část zakrýt nižší výsadbou. Na podzim listy opadávají a rostlina zůstává jen jako svazek suchých stonků, který se před jarem odstraňuje. Obrůstání po jarním řezu je rychlé a celá letošní kostra vyroste během několika týdnů.
Stanoviště snese plné slunce i polostín. Pro plaménky platí pravidlo hlavy na slunci a nohou ve stínu: kořenový prostor má být zastíněný nižšími trvalkami, kamenem nebo mulčem, aby se v létě nepřehříval a nevysychal. Půda vyhovuje hlinitá, jílovitá, písčitá i vápnitá, pokud je hluboká, výživná, vlhká a přitom propustná; reakce může být neutrální až zásaditá. Zamokření a horký, suchý kořenový prostor jsou dvě nejčastější příčiny neúspěchu. Mrazuvzdornost odpovídá zónám 4 až 9, v českých podmínkách tedy rostlina přezimuje spolehlivě. U nádob má smysl chránit kořenový bal, protože promrznutí malého objemu substrátu působí jinak než mráz v otevřené půdě.
Vzrůst je mírný. Konečná výška se pohybuje kolem devadesáti až sto dvaceti centimetrů, na příznivém stanovišti až kolem sto padesáti, šířka zůstává mezi třiceti a šedesáti centimetry. Doporučený rozestup mezi rostlinami je zhruba šedesát centimetrů. Odrůda patří do třetí řezové skupiny: na konci zimy nebo brzy zjara se všechny loňské výhony zkracují nízko nad zemí, zhruba k dvojici silných pupenů asi třicet centimetrů nad povrchem. Tento řez je závazný, protože bez něj rostlina holoví u země a kvete jen na koncích starých stonků.
V zahradě se odrůda hodí na nízké obelisky a mřížky, k plotům a zábradlím, do nádob na terase a na balkon, do trvalkových záhonů, kde se nechá prorůstat nízkými keři a růžemi, i jako pokryv svahu bez opory. Dobrými doprovodnými rostlinami jsou nízké trvalky a traviny, které zastíní kořeny a zakryjí spodní část stonků. Květy vyhledávají motýli a včely. Všechny části rostliny jsou při požití jedovaté pro člověka i domácí zvířata.
Skupina Viticella se odvozuje od plaménku Clematis viticella, planého druhu jižní Evropy a jihozápadní Asie, který se do západoevropských zahrad dostal už v šestnáctém století a v Anglii zdomácněl pod jménem virgin's bower. Právě z něj vychází většina pozdně kvetoucích zahradních plaménků. Skupina si udržela hlavní přednosti planého předka: mrazuvzdornost, hojné kvetení na letorostech, jednoduchý hluboký řez a výrazně nižší náchylnost k vadnutí plaménků než u velkokvětých hybridů. Odrůdové jméno 'Justa' je latinské ženské křestní jméno, ženský protějšek jména Justus, s významem spravedlivá; v sortimentu popínavek se drží u kompaktních odrůd určených do malých prostorů.