Pivoňka čínská 'Primavere' (Paeonia lactiflora 'Primavere') je vytrvalá bylinná trvalka s květem sasankovitého, takzvaně japonského typu. Její určující znak je barva středu: hustý polštář úzkých petaloidů má při rozvinutí sírově žlutý odstín, který je mezi bylinnými pivoňkami vzácný, protože žlutá se v tomto okruhu odrůd vyskytuje jen výjimečně.
Trs vyrůstá každé jaro znovu z podzemního oddenku s pupeny. Lodyhy jsou pevné, vzpřímené, olistěné až k zemi. Listy jsou složené, tmavě zelené, lesklé, s úzkými zašpičatělými úkrojky; na jaře raší nachově naběhlé a na podzim se zbarvují do bronzové. Olistění zůstává dekorativní i dlouho po odkvětu, což je u pivoněk podstatné, protože samotné kvetení trvá jen několik týdnů.
Květ je velký, poloplný, sasankovitého typu: vnější řada širokých, plochých okvětních lístků je krémově bílá, střed vyplňuje hustý polštář zkrácených, úzkých petaloidů. Ty jsou po rozvinutí sírově až světle žluté a během několika dnů vyblednou do smetanové a téměř bílé, takže květ mění odstín v průběhu kvetení. Vůně je jemná.
Kvetení připadá na konec května a červen a řadí odrůdu mezi rané až středně rané. Sasankovitý typ květu má proti plně plněným odrůdám praktickou výhodu: květ je lehčí, po dešti se nenasákne vodou a lodyhy poléhají méně, takže podpěra nemusí být tak robustní.
Sezonní průběh je pravidelný: rašení v dubnu, kvetení na přelomu května a června, zelený trs přes léto, podzimní zbarvení a úplné zatažení nadzemní části na zimu. Rostlina vydrží na jednom místě desítky let a s věkem kvete bohatěji; přesazování naopak snáší špatně a po přesunu obvykle rok nekvete.
Stanoviště vyžaduje slunné, s alespoň pěti hodinami přímého slunce denně. V polostínu je květů méně a lodyhy se natahují. Rostlina nesnáší kořenovou konkurenci dřevin.
Půda má být hluboká, výživná, humózní a propustná, s neutrální až mírně zásaditou reakcí. Nejčastější příčinou toho, že rostlina roste a nekvete, je příliš hluboká výsadba; pupeny na oddenku mají být kryté jen třemi až pěti centimetry zeminy.
Vzrůst dosahuje osmdesáti až devadesáti centimetrů výšky i podobné šířky. Mrazuvzdornost je velmi vysoká a trs přezimuje ve volné půdě bez ochrany; chladná zima je pro pivoňky naopak podmínkou spolehlivého kvetení.
Nejvýznamnější chorobou je plíseň šedá, která za vlhkého počasí napadá poupata a báze lodyh a projeví se zahnědnutím poupěte těsně před rozvinutím. Vzdušný spon osmdesáti až sto centimetrů, odstranění odumřelé hmoty na podzim a zálivka ke kořenům místo na listy riziko výrazně snižují.
Množení se dělá dělením oddenku na přelomu srpna a září; každý díl má nést tři až pět pupenů a dostatek kořenů. Ze semene se odrůda nemnoží.
V zahradě se používá do trvalkových a smíšených záhonů, k růžím a ke kosatcům, jejichž doba kvetení se s ní překrývá, a do venkovských výsadeb. Pro řez je vhodná díky pevné lodyze; řeže se ve fázi měkkého poupěte.
Sasankovitý typ květu má i estetický důsledek, se kterým je vhodné počítat: květ působí lehčeji a méně formálně než plné odrůdy a v záhonu se lépe snáší s planě působícími trvalkami a s trávami. V přísně vedených výsadbách naopak vyniknou plné odrůdy, které mají pevnější obrys.
Kořeny jsou silné, dužnaté a sahají hluboko, takže rostlina po zakořenění dobře snáší letní sucho a nevyžaduje častou zálivku. Voda má význam jen v prvním roce po výsadbě a v době nasazování poupat; lije se ke kořenům, nikoli na listy a poupata, protože vlhké olistění je vstupní branou pro plíseň šedou.
Odrůda pochází z francouzské školky Lemoine v Nancy a byla uvedena roku 1907. Rodina Lemoinových patřila na přelomu devatenáctého a dvacátého století k nejvýznamnějším šlechtitelům okrasných rostlin v Evropě a vedle pivoněk stojí za podstatnou částí dnešního sortimentu šeříků, komulí a vajgélií. Jméno Primavere odkazuje na jaro. Druh Paeonia lactiflora pochází z Číny, Mongolska a východní Sibiře a do Evropy se dostal koncem osmnáctého století; francouzští šlechtitelé z něj během několika desetiletí vytvořili většinu klasického sortimentu bylinných pivoněk.