Pivoňka čínská 'Immaculée' (Paeonia lactiflora 'Immaculée') je vytrvalá bylinná trvalka s bílými, hustě plněnými květy. Jméno odkazuje na čistotu bílé barvy, která je u této odrůdy hlavním znakem; nažloutlý střed vzniká barvou zkrácených vnitřních okvětních lístků, nikoli zbytkem tyčinek.
Trs vyrůstá každé jaro znovu z podzemního oddenku s pupeny. Lodyhy jsou vzpřímené, pevné, olistěné až k zemi. Listy jsou složené, tmavě zelené, lesklé, s úzkými zašpičatělými úkrojky; na jaře raší nachově naběhlé a na podzim se zbarvují do bronzové. Olistění zůstává dekorativní i po odkvětu, což je u pivoněk zásadní, protože samotné kvetení trvá jen několik týdnů z celé sezony.
Květy jsou velké, plné až poloplné, sasankovitého typu: vnější okvětní lístky jsou široké a ploché, vnitřní zkrácené, užší a hustě nahloučené do vyvýšeného středu. Barva vnějších lístků je čistě bílá, střed je krémově až slabě žlutavý. Vůně je zřetelná a příjemná. Kvetení připadá na konec května a červen.
Sezonní průběh je pravidelný: rašení v dubnu, kvetení na přelomu května a června, zelený trs přes léto, podzimní zbarvení a úplné zatažení nadzemní části na zimu. Rostlina vydrží na jednom místě desítky let a s věkem kvete bohatěji; přesazování naopak snáší špatně a po přesunu obvykle rok nekvete.
Stanoviště vyžaduje slunné, s alespoň pěti hodinami přímého slunce denně. V polostínu je květů méně a lodyhy se natahují a poléhají. Rostlina nesnáší kořenovou konkurenci dřevin, výsadba pod korunou stromu nebo těsně u živého plotu se neosvědčuje.
Půda má být hluboká, výživná, humózní a propustná, spíše vlhčí, s neutrální až mírně zásaditou reakcí. Nejčastější příčinou toho, že rostlina roste a nekvete, je příliš hluboká výsadba; pupeny na oddenku mají být kryté jen třemi až pěti centimetry zeminy.
Vzrůst dosahuje osmdesáti až sto centimetrů výšky i podobné šířky. Plné květy jsou po dešti těžké a lodyhy se sklánějí, proto se počítá s podpěrným kruhem instalovaným ještě před kvetením, nikoli až ve chvíli, kdy se trs rozevře.
Mrazuvzdornost je velmi vysoká, trs přezimuje ve volné půdě bez ochrany i v drsných polohách. Chladná zima je pro pivoňky naopak podmínkou spolehlivého kvetení, protože pupeny potřebují období nízkých teplot.
Nejvýznamnější chorobou je plíseň šedá, která napadá poupata a báze lodyh za vlhkého počasí a projeví se zahnědnutím a zaschnutím poupěte těsně před rozvinutím. Vzdušný spon osmdesáti až sto centimetrů, odstranění odumřelé hmoty na podzim a zálivka ke kořenům místo na listy riziko výrazně snižují.
Množení se dělá dělením oddenku na přelomu srpna a září; každý díl má nést tři až pět pupenů a dostatek kořenů. Ze semene se odrůda nemnoží, protože potomstvo nezachová vlastnosti mateřské rostliny.
V zahradě se odrůda používá do trvalkových a smíšených záhonů, k růžím a ke kosatcům, jejichž doba kvetení se s ní překrývá, a do venkovských výsadeb u plotů a cest. Pro řez je vhodná díky pevné lodyze a vůni; řeže se ve fázi měkkého poupěte, plně rozvinutý květ ve váze vydrží podstatně kratší dobu.
Druh Paeonia lactiflora pochází z Číny, Mongolska a východní Sibiře, kde roste na svazích a v travnatých porostech; do Evropy se dostal koncem osmnáctého století a stal se základem prakticky celého sortimentu bylinných pivoněk. Rodové jméno odkazuje na Paióna, léčitele bohů řecké mytologie, protože kořen příbuzné pivoňky lékařské se odedávna používal v lidovém léčitelství. Zatímco devatenácté století patřilo francouzským šlechtitelům, ve dvacátém století se do popředí dostalo nizozemské a americké školkařství; tato odrůda pochází z Nizozemska a byla uvedena roku 1953.