Pivoňka čínská 'Duchesse de Nemours' (Paeonia lactiflora 'Duchesse de Nemours') je vytrvalá bylinná trvalka s plně dvojitými bílými květy a výraznou vůní. Patří mezi nejstarší dosud pěstované zahradní pivoňky a v sortimentu bílých odrůd slouží jako srovnávací měřítko.
Trs vyrůstá každé jaro znovu z podzemního oddenku s pupeny. Lodyhy jsou pevné, vzpřímené, olistěné až k zemi. Listy jsou složené, tmavě zelené, lesklé, s úzkými zašpičatělými úkrojky; na jaře raší nachově naběhlé, přes léto tvoří hustý zelený objem a na podzim se zbarvují do bronzově červené. Olistění zůstává dekorativní i dlouho po odkvětu, což je u pivoněk podstatné, protože samotné kvetení trvá jen několik týdnů.
Květy jsou velké, dosahují průměru kolem patnácti centimetrů, plně dvojité, s hustě nahloučenými korunními lístky. Poupě je krémové, po rozvinutí je střed květu zbarvený do světle žluté a vnější lístky jsou čistě bílé; během několika dnů se žlutý nádech ztrácí a květ vybělí. Vůně je silná, sladká a nese se do okolí. Kvetení připadá na konec května a červen a řadí odrůdu mezi rané až středně rané.
Sezonní průběh je pravidelný: rašení v dubnu, kvetení na přelomu května a června, zelený trs přes léto, podzimní zbarvení listů a úplné zatažení nadzemní části na zimu. Rostlina vydrží na jednom místě desítky let a s věkem kvete bohatěji, přesazování naopak snáší špatně a po přesunu obvykle rok nekvete.
Stanoviště vyžaduje slunné, nejlépe s alespoň pěti hodinami přímého slunce; v polostínu je květů méně a lodyhy se natahují. Půda má být hluboká, výživná, humózní a propustná, s neutrální až mírně zásaditou reakcí. Nejčastější příčinou toho, že rostlina roste a nekvete, je příliš hluboká výsadba: pupeny na oddenku mají být kryté jen třemi až pěti centimetry zeminy.
Vzrůst dosahuje osmdesáti až devadesáti centimetrů výšky i šířky. Plné květy jsou po dešti těžké a lodyhy se sklánějí, proto se u této odrůdy počítá s podpěrným kruhem instalovaným ještě před kvetením. Mrazuvzdornost je vysoká, trs přezimuje ve volné půdě bez ochrany.
Choroby zůstávají hlavním rizikem ve vlhkých letech. Plíseň šedá napadá poupata a báze lodyh, projeví se zahnědnutím a zaschnutím poupěte těsně před rozvinutím. Vzdušný spon, odstraňování odumřelé hmoty na podzim a vyvarování se zálivky na listy riziko výrazně snižují.
V zahradě se odrůda používá do trvalkových záhonů a smíšených výsadeb, k růžím a k modře kvetoucím kosatcům, jejichž doba květu se s ní překrývá. Pro řez je to jedna z nejvhodnějších pivoněk vůbec: pevné lodyhy, dlouhá vaza a silná vůně. Řeže se ve fázi měkkého poupěte, kdy je na dotek jako marshmallow; plně rozvinutý květ ve váze vydrží podstatně kratší dobu.
Množení se dělá dělením oddenku na přelomu srpna a září, kdy má každý díl nést tři až pět pupenů a dostatek kořenů. Ze semene se odrůda nerozmnožuje, protože potomstvo nezachovává vlastnosti mateřské rostliny.
Kořeny jsou silné, dužnaté a sahají hluboko, proto rostlina po zakořenění dobře snáší letní sucho a nevyžaduje častou zálivku. Zálivka má význam jen v prvním roce po výsadbě a v době nasazování poupat; voda se lije ke kořenům, nikoli na listy a poupata.
Ve výsadbě se počítá se sponem osmdesáti až sto centimetrů. Hustší výsadba omezuje proudění vzduchu mezi trsy a zvyšuje riziko houbových chorob, zároveň brání tomu, aby se trs plně rozvinul do konečné šířky. Pivoňka nesnáší konkurenci kořenů dřevin, výsadba pod korunu stromu nebo do těsného sousedství živého plotu se neosvědčuje.
Odrůdu uvedl roku 1856 francouzský šlechtitel Jacques Calot z Douai, jedné z předních pivoňkových školek devatenáctého století. Jméno odkazuje na vévodkyni z Nemours, tedy Viktorii Sasko-Kobursko-Gothajskou, manželku syna francouzského krále Ludvíka Filipa; pojmenovávání odrůd po členech panovnických rodů bylo v tehdejší francouzské zahradnické praxi běžné. Druh Paeonia lactiflora pochází z Číny, Mongolska a východní Sibiře a do Evropy se dostal koncem osmnáctého století; francouzští šlechtitelé z něj během několika desetiletí vytvořili většinu klasického sortimentu, který se pěstuje dodnes.