Pivoňka čínská 'Angel Cheeks' (Paeonia lactiflora 'Angel Cheeks') je vytrvalá bylinná trvalka s miskovitým květem takzvaného bombového typu: široké vnější okvětní lístky tvoří misku a střed vyplňuje velký nahloučený polštář zkrácených, užších petaloidů. Barva se pohybuje od světle růžové po krémovou a v průběhu kvetení se rozjasňuje.
Trs vyrůstá každé jaro znovu z podzemního oddenku s pupeny. Lodyhy jsou vzpřímené, olistěné až k zemi. Listy jsou složené, tmavě zelené, lesklé, s úzkými zašpičatělými úkrojky; na jaře raší nachově naběhlé a na podzim se zbarvují do bronzové. Olistění zůstává dekorativní i po odkvětu a tvoří přes léto zelený objem, který v záhonu drží strukturu.
Kvetení připadá na konec jara a začátek léta, tedy na přelom května a června. Květy jsou velké a těžké; vůně je kořenitá a v porovnání s většinou růžových odrůd výraznější, což je vedle barvy druhý znak odrůdy.
Vzrůst je střední. Konečná výška i šířka se pohybuje mezi padesáti centimetry a jedním metrem, běžně kolem sedmdesáti centimetrů. Nižší vzrůst má praktický důsledek: lodyhy nesou těžký květ na kratší páce a po dešti poléhají méně než u vysokých odrůd, takže postačí nižší podpěrný kruh.
Sezonní průběh je pravidelný: rašení v dubnu, kvetení na přelomu května a června, zelený trs přes léto, podzimní zbarvení a úplné zatažení nadzemní části na zimu. Rostlina vydrží na jednom místě desítky let a s věkem kvete bohatěji; přesazování snáší špatně a po přesunu obvykle rok nekvete.
Stanoviště vyhovuje slunné až mírně polostinné, s alespoň pěti hodinami přímého slunce denně. Rostlina nesnáší kořenovou konkurenci dřevin.
Půda může být vápnitá, jílovitá, hlinitá i písčitá, podmínkou je, aby byla vlhká, ale dobře odvodněná. Stojící voda v zimě vede k hnilobě oddenku. Nejčastější příčinou toho, že rostlina roste a nekvete, je příliš hluboká výsadba; pupeny na oddenku mají být kryté jen třemi až pěti centimetry zeminy.
Mrazuvzdornost je vysoká a trs přezimuje ve volné půdě bez ochrany i v tuhých zimách. Chladné období je pro pivoňky naopak podmínkou spolehlivého kvetení.
Nejvýznamnější chorobou je plíseň šedá, která za vlhkého počasí napadá poupata a báze lodyh a projeví se zahnědnutím poupěte těsně před rozvinutím. Vzdušný spon osmdesáti až sto centimetrů, odstranění odumřelé hmoty na podzim a zálivka ke kořenům místo na listy riziko výrazně snižují.
Množení se dělá dělením oddenku na přelomu srpna a září; každý díl má nést tři až pět pupenů a dostatek kořenů. Ze semene se odrůda nemnoží.
V zahradě se používá do trvalkových a smíšených záhonů, k růžím a ke kosatcům, do venkovských výsadeb a díky střednímu vzrůstu i do menších záhonů, kde vysoké pivoňky přerostou měřítko. Pro řez je vhodná; řeže se ve fázi měkkého poupěte, plně rozvinutý květ ve váze vydrží kratší dobu.
Kořeny jsou silné, dužnaté a sahají hluboko, takže rostlina po zakořenění dobře snáší letní sucho a nevyžaduje častou zálivku. Voda má význam jen v prvním roce po výsadbě a v době nasazování poupat; lije se ke kořenům, nikoli na listy a poupata, protože vlhké olistění je vstupní branou pro plíseň šedou.
Ve výsadbě je vhodné počítat s tím, že pivoňka na místě zůstane desítky let. Výsadbová jáma se proto připravuje hlouběji a s dostatečnou dávkou kompostu, protože pozdější zlepšení půdy už nejde provést bez vyjmutí rostliny. Sousedy je vhodné volit tak, aby nezasahovaly do kořenového prostoru a aby po odkvětu přebraly barevný akcent.
Bombový typ květu, ke kterému tato odrůda patří, je zahradnickou specialitou dvacátého století a vznikl výběrem z bylinných pivoněk, u nichž se vnitřní tyčinky přeměnily v úzké petaloidy. Zatímco devatenácté století patřilo francouzským šlechtitelům, v druhé polovině dvacátého století se do popředí dostalo americké školkařství, které se soustředilo právě na plné a bombové typy s pevnější lodyhou a s výraznou vůní. Druh Paeonia lactiflora pochází z Číny, Mongolska a východní Sibiře a do Evropy se dostal koncem osmnáctého století.