Pivoňka čínská 'Alertie' (Paeonia lactiflora 'Alertie') je vytrvalá bylinná trvalka se světle růžovými voňavými květy. Určujícím znakem odrůdy je postupné blednutí barvy: čerstvě rozvinutý květ má sytější růžový odstín a tmavší střed, během několika dnů vybledne do jemné bílorůžové, takže rozkvetlý trs nese více odstínů současně.
Trs vyrůstá každé jaro znovu z podzemního oddenku s pupeny. Lodyhy jsou vzpřímené, pevné a olistěné až k zemi. Listy jsou složené, tmavě zelené, lesklé, s úzkými zašpičatělými úkrojky; na jaře raší nachově naběhlé, na podzim se zbarvují do bronzové. Olistění zůstává dekorativní i dlouho po odkvětu, což je u pivoněk podstatné, protože samotné kvetení trvá jen několik týdnů z celé sezony.
Kvetení připadá na červen. Květy jsou velké, plné až poloplné, s hustě nahloučenými korunními lístky a s tmavším středem, který se s postupem kvetení rozjasňuje. Vůně je sladká a nese se do okolí.
Sezonní průběh je pravidelný: rašení v dubnu, kvetení v červnu, zelený trs přes léto, podzimní zbarvení listů a úplné zatažení nadzemní části na zimu. Rostlina vydrží na jednom místě desítky let a s věkem kvete bohatěji; přesazování naopak snáší špatně a po přesunu obvykle rok nekvete.
Stanoviště vyžaduje slunné, s alespoň šesti hodinami přímého slunce denně. V polostínu je květů méně a lodyhy se natahují a poléhají. Rostlina nesnáší kořenovou konkurenci dřevin, takže výsadba pod korunu stromu nebo těsně k živému plotu se neosvědčuje.
Půda má být mírně vlhká, dobře propustná, hluboká a bohatá na živiny. Špatně odvodněné pozemky jsou pro pivoňky nevhodné: stojící voda v zimě vede k hnilobě oddenku. Nejčastější příčinou toho, že rostlina roste a nekvete, je ale příliš hluboká výsadba; pupeny na oddenku mají být kryté jen třemi až pěti centimetry zeminy.
Vzrůst dosahuje zhruba devadesáti centimetrů výšky a podobné šířky. Plné květy jsou po dešti těžké a lodyhy se sklánějí, proto se u vyšších odrůd počítá s podpěrným kruhem instalovaným ještě před kvetením, nikoli až ve chvíli, kdy se trs rozevře.
Mrazuvzdornost odpovídá zhruba minus dvaceti až dvaceti čtyřem stupňům a trs přezimuje ve volné půdě bez ochrany. Chladná zima je pro pivoňky naopak podmínkou spolehlivého kvetení, protože pupeny potřebují období nízkých teplot.
Nejvýznamnější chorobou je plíseň šedá, která za vlhkého počasí napadá poupata a báze lodyh a projeví se zahnědnutím poupěte těsně před rozvinutím. Vzdušný spon osmdesáti až sto centimetrů, odstranění odumřelé hmoty na podzim a zálivka ke kořenům místo na listy riziko výrazně snižují.
Množení se dělá dělením oddenku na přelomu srpna a září; každý díl má nést tři až pět pupenů a dostatek kořenů. Ze semene se odrůda nemnoží, protože potomstvo nezachová vlastnosti mateřské rostliny.
V zahradě se používá do trvalkových a smíšených záhonů, k růžím a ke kosatcům, jejichž doba kvetení se s ní překrývá, a do venkovských výsadeb u plotů a cest. Pro řez je vhodná díky pevné lodyze a vůni; řeže se ve fázi měkkého poupěte, plně rozvinutý květ ve váze vydrží kratší dobu.
Druh Paeonia lactiflora pochází z Číny, Mongolska a východní Sibiře, kde roste na svazích a v travnatých porostech; v Číně se pěstuje jako okrasná i léčivá rostlina více než tisíc let a odtud pochází i její postavení v tamním výtvarném umění. Do Evropy se dostala koncem osmnáctého století a stala se základem prakticky celého sortimentu bylinných pivoněk. Rodové jméno odkazuje na Paióna, léčitele bohů řecké mytologie, protože kořen příbuzné pivoňky lékařské se odedávna používal v lidovém léčitelství.