Pieris japonský 'Forest Flame' (Pieris japonica 'Forest Flame') je velký stálezelený keř, jehož jaro se odehrává v několika dějstvích. Mladé výhony se objeví jasně červené, během týdnů přecházejí do růžové, potom do světle krémové a teprve nakonec zezelenají. Během přechodu nese keř několik odstínů vedle sebe. Vznikl v Anglii jako samovolný semenáč.
Květy přicházejí v dubnu a květnu, o něco později než u 'Mountain Fire'. Krémově bílé zvonky jsou voňavé a skládají velké rozvětvené laty, které stojí vzpřímeně nebo se pod vahou květů sklánějí. Vyzrálý list je kožovitý, lesklý a tmavě zelený, bez panašování; panašovaný list má 'Flaming Silver', který z této odrůdy vzešel.
Mezi vyššími pierisy je největší. Roste vzpřímeně a široce keřovitě, středně rychle, ale bez spěchu: k výšce 2,5–4 m a šířce 1,5–2,5 m se dopracuje teprve po desetiletích. Je tedy užší a výš stavěný než rozložitý 'Mountain Fire'. Při výsadbě se vyplatí počítat s konečnou velikostí a nesázet ho těsně ke zdi nebo k oknu.
Koření mělce, proto ocení stálou vrstvu mulče z kůry či jehličí a půdu, která nevysychá. Ta musí být kyselá, humózní a propustná; vápno vede k chloróze a žloutnutí listů. Polostín mu vyhovuje nejlépe, na slunci potřebuje víc vláhy. Mrazem trpí méně než zimním sluncem a vysušujícím větrem; u nás zimuje venku na místě v závětří. Mladé barevné přírůstky a poupata mohou spálit pozdní mrazy a v nádobě kořeny promrznou dřív než ve volné zemi.
Z problémů je třeba hlídat síťnatky na rubu listů, skvrnitost listů a hlavně hnilobu kořenů v zamokřené půdě. Všechny části keře jsou jedovaté pro lidi i zvířata.
Pro velikost se hodí jako solitéra na trávníku, do vyššího živého plotu nebo jako zadní plán záhonu s kyselou půdou, kde pod ním mohou růst nižší rostliny se stejnými nároky. Jako sousedé se nabízejí pěnišníky a azalky, které potřebují stejně kyselou půdu.