Pieris japonský 'Boltman's Pink' (Pieris japonica 'Boltman's Pink') je nízký stálezelený keř z čeledi vřesovcovitých. Druh roste v horských křovinách jižního a středního Japonska, na Tchaj-wanu a v jihovýchodní Číně. 'Boltman's Pink' patří ke kompaktním růžově kvetoucím výběrům a od bílých forem se liší barvou, která se na okraji korunek drží až do konce kvetení.
Roste hustě a pravidelně, polokulovitě až široce vejčitě, a tvarovat ho není třeba. Listy jsou kožovité, lesklé, kopinaté, na líci tmavě zelené a na koncích větviček nahloučené do růžic. Mladé přírůstky raší olivově červeně a zelenají postupně, na jaře je proto keř dvoubarevný.
Květenství se zakládá už na podzim. Celou zimu sedí na koncích výhonů drobné hnědočervené laty poupat, které jsou samy okrasné. Rozkvétají v dubnu, v teplejších polohách i koncem března. Drobné baňkovité květy se zúženým ústím, podobné konvalince, visí v hroznovitých latách. Jsou světle růžové; se stárnutím střed korunky bledne do bílé, lem si růžovou podrží. Hnědočervený kalich a stopky růžovou ještě zvýrazní. Plodem je nenápadná suchá tobolka. Rok má tedy čtyři fáze: zimní poupata, dubnový květ, jarní rašení a klidné tmavě zelené olistění.
Potřebuje kyselou, humózní, rovnoměrně vlhkou a propustnou půdu, stejnou jako pěnišníky a azalky; ve vápnité půdě žloutne a chřadne. Snese slunce i polostín, nejlépe s ranním sluncem a stínem v poledne. Důležitější než množství světla je ochrana před ostrým zimním sluncem a mrazivým větrem, které stálezelený list vysušují. Kořeny jsou mělké, proto mu prospívá trvalá vrstva mulče a nepřerušená vláha. Mrazuvzdornost je do -18 °C, v chladnějších oblastech patří na chráněné místo. Za silných mrazů se listy stáčejí do trubiček a svěšují, po oteplení se zase narovnají. Všechny části keře jsou jedovaté, obsahují grayanotoxiny.
Roste pomalu a dorůstá jen půl metru až metru výšky i šířky. Řez nepotřebuje, prospěje mu jen vylamování odkvetlých lat.
Hodí se všude, kde je kyselý substrát: do rododendronových a azalkových záhonů, vřesovišť, k okrajům jehličnatých skupin a do předzahrádek na severní a východní straně domu. Díky malému vzrůstu se pěstuje i v nádobách na terase a balkoně, kde se snáz zajistí správný substrát a zálivka měkkou vodou. Ladí s nízkými pěnišníky, borůvkami, kapradinami, bergéniemi a s ranými cibulovinami, které kvetou zároveň s ním. Se zimními poupaty a stálezeleným listem oživí záhon i v době, kdy ostatní rostliny odpočívají.
Pieris japonský se do Evropy dostal v 19. století s vlnou japonských dřevin a rychle zdomácněl v zahradách s kyselou půdou, hlavně v Británii a v přímořských oblastech západní Evropy. Dlouho se pěstovaly hlavně bílé formy; růžově kvetoucí výběry včetně 'Boltman's Pink' přišly později a doplnily sortiment o barvu, která ladí s ranými pěnišníky. V Japonsku je keř znám jedovatostí pro pasoucí se dobytek, stejně jako příbuzné rododendrony a mamoty.