Pieris japonský 'Boltman's Pink' (Pieris japonica 'Boltman's Pink') je nízký stálezelený keř z čeledi vřesovcovitých. Základní druh roste v horských křovinách jižního a středního Japonska, na Tchaj-wanu a v jihovýchodní Číně; anglicky se mu říká lily-of-the-valley shrub, tedy konvalinkový keř, podle tvaru květů. Kultivar 'Boltman's Pink' patří mezi kompaktní růžově kvetoucí výběry a od bílých forem se liší barvou, která na okraji korunek vydrží až do konce kvetení.
Habitus je hustý a pravidelný, polokulovitý až široce vejčitý, bez potřeby tvarování. Listy jsou kožovité, lesklé, na líci tmavě zelené, kopinaté a nahloučené na koncích větviček do nápadných růžic. Mladé přírůstky se objevují v olivově červeném odstínu a teprve postupně zelenají, takže keř má během jara dvoubarevný vzhled. Jde o stálezelenou dřevinu, olistění tedy zůstává i v zimě.
Květenství vzniká už na podzim předchozího roku. Poupata sedí přes celou zimu na koncích výhonů v podobě drobných hnědočervených lat, které jsou samy o sobě okrasné a v mrazivé zahradě působí jako příslib. Rozkvétání přichází v dubnu, v teplejších polohách i koncem března. Jednotlivé květy jsou drobné, baňkovité, se zúženým ústím jako u konvalinky, seřazené do svěšených hroznovitých lat. Barva je světle růžová; jak květ stárne, střed korunky blednutím přechází do bílé, zatímco lem si růžový tón udrží. Kalich a květní stopky jsou hnědočervené, což růžovou zvýrazňuje. Plodem je drobná suchá tobolka bez okrasné hodnoty.
Sezonní průběh má proto čtyři fáze: zimní hnědočervená poupata, dubnový růžový květ, olivově červené jarní rašení a klidné tmavě zelené olistění po zbytek roku.
Stanoviště potřebuje kyselou, humózní, rovnoměrně vlhkou a přitom propustnou půdu — stejnou, na jaké prospívají pěnišníky a azalky. Na vápnitých půdách rostlina žloutne a chřadne. Vyhovuje jí slunná i polostinná poloha, ideálně s ranním sluncem a stínem v poledne; podstatnější než množství světla je ochrana před ostrým zimním sluncem a mrazivým větrem, které stálezelené listy vysušují. Kořeny jsou mělké, takže trvalá vrstva mulče a nepřerušená vláha jsou pro rostlinu důležité. Mrazuvzdornost je u tohoto kultivaru omezená: zdroje jej řadí do zóny 6b, tedy zhruba k −18 až −20 °C, a v chladnějších oblastech je nutná chráněná poloha. Všechny části keře obsahují grayanotoxiny a jsou jedovaté.
Konečná velikost je malá a pomalu dosahovaná. Uváděné rozmezí je zhruba půl metru až metr na výšku i na šířku, po deseti letech pěstování dosahuje rostlina asi sto dvaceti centimetrů výšky a osmdesáti centimetrů šířky. Řez keř nepotřebuje, tvar si drží sám; přínosem je jen vylamování odkvetlých lat.
V zahradě se uplatní tam, kde je kyselý substrát: v rododendronových a azalkových záhonech, ve vřesovištích, na okrajích jehličnatých skupin i v předzahrádkách u severní a východní strany domu. Malý vzrůst a pomalý růst z něj dělají vhodnou rostlinu do nádob na terasu a balkon, kde je navíc snazší zajistit správný substrát i zálivku měkkou vodou. Dobře se kombinuje s nízkými pěnišníky, borůvkami, kapradinami a bergéniemi. Díky zimním poupatům a stálezelenému listu funguje i jako pohledová rostlina pro období, kdy zbytek záhonu spí. Za silných mrazů se listy stáčejí do trubiček a svěšují; jde o běžnou reakci stálezelených vřesovcovitých na vysušující mráz, po oteplení se list narovná. Pěkně vypadá i v kombinaci s ranými cibulovinami, které kvetou současně s dubnovými latami.
Rodové jméno Pieris pochází z řecké mytologie — Pieridy byly múzy pojmenované podle kraje Pierie pod Olympem. Do Evropy se pieris japonský dostal v 19. století spolu s vlnou japonských dřevin a rychle zdomácněl v zahradách s kyselou půdou, zejména v Británii a v přímořských oblastech západní Evropy. Bílé formy byly dlouho standardem; růžově kvetoucí výběry, k nimž patří i 'Boltman's Pink', přišly později a rozšířily sortiment o barvu, která ladí s ranými pěnišníky. Japonské jméno rostliny, asebi, znamená v doslovném překladu zhruba „opilý kůň" a upomíná na jedovatost keře pro pasoucí se dobytek — stejnou vlastnost, jakou mají i příbuzné rododendrony a mamoty.