Pěnišník obtížený 'Amethyst' (Rhododendron impeditum 'Amethyst') je kultivar vedený v sortimentu u drobnolistého horského pěnišníku, od jehož typické podoby se ale v několika znacích liší. Zatímco planý druh tvoří hustý stálezelený polštář do šedesáti centimetrů, tento kultivar je poloopadavý a vyrůstá do zhruba sto dvaceti centimetrů.
Habitus je vzpřímeně rozkladitý, dobře větvený, s věkem houstnoucí. Větve jsou tenké, s hnědavými šupinami, které jsou pro celou skupinu drobnolistých pěnišníků charakteristické. Rostlina drží tvar bez zásahu a nerozvaluje se; konečné velikosti dosahuje zhruba za osm až deset let při ročním přírůstku deset až patnáct centimetrů.
Listy jsou drobné až středně velké, eliptické, kožovité, matně tmavozelené, na rubu pokryté rezavými šupinami. Poloopadavost znamená, že část olistění na rostlině přezimuje a část na podzim opadá; podíl závisí na drsnosti zimy a na expozici. V chladných a větrných polohách rostlina opadá téměř úplně a na jaře znovu obrazí.
Kvetení připadá na polovinu května a trvá dva až tři týdny. Květy jsou na tento okruh nezvykle velké, široce nálevkovité, jasně fialové, uspořádané po několika v drobných květenstvích na koncích loňských výhonů. V plném květu bývá keř souvisle fialový a listy jsou z velké části zakryté. Barva je čistá, bez modrého nádechu typického pro planý druh. Květy jsou navštěvovány čmeláky. Po odkvětu se tvoří drobné suché tobolky bez okrasné hodnoty.
Sezonní průběh má jediný výrazný vrchol v polovině května; po zbytek roku rostlina působí jako klidný tmavozelený objem, který v zimě částečně prořídne.
Stanoviště vyžaduje světlý polostín nebo slunné místo odcloněné před nejostřejším odpoledním úpalem. V hlubokém stínu kvetení řídne a výhony se protahují, na plném jižním slunci se v suchých letech listy spalují. Vhodná je poloha chráněná před mrazivým zimním větrem.
Půda musí být kyselá, s reakcí čtyři až pět, humózní, výrazně propustná, vzdušná a trvale čerstvě vlhká. Na vápnitých, jílovitých a zamokřených půdách rostlina žloutne mezi žilkami a chřadne. Kořenový bal je mělký a hustý, prakticky bez kořenových vlásků, takže se rostlina sází mělce do směsi rašeliny, kůry a písku a trvale se mulčuje; mulč je součástí pěstování, nikoli doplňkem.
Mrazuvzdornost je proti planému druhu nižší a je hlavním omezením kultivaru. Ve volných a horských polohách je nutná zimní ochrana, tedy odclonění před zimním sluncem a mrazivým větrem, přikrytí chvojím a dostatečná vrstva mulče nad kořeny. V teplejších polohách a v závětří přezimuje bez zásahu.
Řez rostlina prakticky nepotřebuje. Odstraňují se odkvetlá květenství, čímž se podpoří nasazení pupenů na příští rok; případné tvarování se provádí ihned po odkvětu, protože pupeny se zakládají již během léta. Zmlazení do starého dřeva drobnolisté pěnišníky snášejí špatně a obrážejí pomalu.
V zahradě se 'Amethyst' používá do vřesovištních záhonů, k okrajům lesních partií, do skupin s dalšími pěnišníky a azalkami, do nádob a do předních partií výsadeb kyselomilných rostlin. Kombinuje se s vřesy, vřesovci, borůvkami, kalmiemi, kapradinami a bohyškami.
Rhododendron impeditum popsali roku 1916 britští botanici Isaac Bayley Balfour a William Wright Smith podle materiálu, který v čínském Yunnanu nasbíral sběratel George Forrest. Druhové jméno impeditus znamená zatarasený nebo obtížně prostupný a odkazuje na hustě propletené větve, které v horských polohách nad třemi tisíci metry tvoří neprostupné koberce; z něj vychází i české jméno obtížený. Odrůdové jméno 'Amethyst' míří na barvu květu a odkazuje na fialovou odrůdu křemene. V zahradnickém obchodě se jméno Amethyst objevuje i u jiných skupin pěnišníků a azalek, takže je při nákupu vhodné ověřit druhové zařazení.